i.Kronika Jazztetu 2.část

31. července 2014 v 17:04 | Pavel |  I.Kronika Jazztetu 2.část


Opět jsem se odhodlal připsat do kroniky několik řádek. Nemohl jsem se k tomu dostat z toho důvodu, že kronika konala putovní cestu po domácnostech členů orchestru. Uvedla je totiž do vytržení, ačkoliv zatím v ní nic není. Ani kresbička, pouhých několik listů popsaného papíru. Ale je to dokument potvrzující naši činnost a existenci vůbec. A proto to nadšení okolo něj. Nyní teprve se sem dá něco napsat, protože těchto posledních deset dní se vskutku hodně využilo. Tím myslím, že bychom snad každý z těch desíti dnů měli třeba zkoušku. Ale postup našeho cvičení se podstatně změnil a po včerejší zkoušce se teprve změní! Začaly se ozývat výrazné hlasy "pro" i "proti", když byl podán návrh na cvičení té, či oné skladby, což předtím nebývalo. Rovněž samotné cvičení jsme vzali zkrátka. Dříve jsme novou skladbu jednou nebo dvakrát přehráli a když nám šla, tak jsme ji jednoduše zařadili do našeho programu. Nyní jsme se zakousli do pravého muzikantského nacvičování skladeb. Téměř takt po taktu opakujeme, až jsme s provedením spokojeni. Je faktem, že jinak to dělit nejde. Takhle jsme cvičili ve středu na KEZu i zčásti ve čtvrtek na hotelu. Rozhodli jsme se pro příště takto: jelikož místnost na KEZu není akusticky vhodná pro stálé cvičení jedné skladby a pak kvůli určené nám době na cvičení, budeme na KEZu pouze přehrávat a na hotelu cvičit tak, abychom s tím byli spokojeni jak my, tak také náhodní posluchači. Skladba musí být dokonale propracována a měli bychom učinit toto bezpečnostní opatření: Všechny skladby si sepsat a u každé si napsat postup systémem písmen. Např. A, atp. Jinak je v tom veliký zmatek, hlavně na koncích skladeb, kdy málokdo ví, kdy má skončit. Obyčejně se každý dívá na Jiřího a podle něho se řídí, což jest ovšem při improvizacích celkem nežádoucí. Jiří totiž někdy hraje takovým stylem, jako kdyby již končil, ale ve skutečnosti dává volno pro sóla. Toto se nám již několikrát stalo a proto dávám návrh, aby se buď psaly písmena, nebo se skladby hrály tak dlouho, aby se nám postup vryl do paměti. Způsob, jakým hrajeme dosud také není vhodný - totiž sled sól po sobě! Obyčejně dvakrát přehrajeme melodii a pak následují sóla v tomto pořadí: klarinet, kornet, trombon a piano. To musíme právě těmi písmeny různě přeházet, jinak nebudeme dělat dobrý dojem na posluchače.
Ve čtvrtek jsme měli ve zkoušce vzácnou návštěvu. Přišli kluci od Broma - Veselý, Kulíšek, Skála. Bylo pro nás i snad pro ně povyražením, jak se Josef na počátku styděl a byl červený. Později se však přestal ostýchat a byl uznán jako nejlepší hráč Jazz-Septetu. Je to jistě pochvala, kterou si Joe zaslouží, protože je pravdou, že svůj nástroj ovládá dobře. Zde je však také namístě vyčinit mu za to, že když je přestávka mezi dvěmi skladbami, neustále prohání svůj tahák. Nejsme jistě proti tomu, aby se na zkoušce cvičilo individuelně, ale je třeba si to přehrát před začátkem skutečné zkoušky. V tomhle směru musíme být přísní tu chvilku to musíme vydržet být v klidu. Také při ladění kytar není klid, jak by měl být. A nyní se vrátíme opět k naší čtvrteční návštěvě. Když si kluci poslechli asi tři věci, sebrali Mirka a šli dolů do taneční kavárny pro malý buben a charlestony s činelem. ZK nám je totiž nechtěl půjčit. Samozřejmě,že dixieland bez bicích nezní. Proto Skála navrhl zapůjčení jejich bubnů. Vcelku s námi byli spokojení a několikrát řekli, že tohle od začátečníků nečekali. Tímto prohlášením však nesmíme zpychnout, ale dát se do práce ještě houževnatěji a s ještě větší chutí. Dá se předpokládat že s tak stane, neboť jsme přece jazzmeni! Či ne?
Hodně plánujeme, že až bude mít Eman tenora Zahájíme nacvičování moderny. Nejsem proti tomu, ale musíme být předně dokonalí v improvisování dixielandovém, pak teprve můžeme přejít na moderny. Moderna vyžaduje za prvé: technické ovládání jak nástroje, tak také znalost improvizací na modernu. Za druhé: musí se mnoho cvičit společně. Když tak jsme u těch zkoušek! Při průběhu našich dosavadních zkoušek na hotelu, bývá vždy velmi mnoho lidí přítomno. Jsou to ovšem lidé, kteří nemají ve zkoušce vůbec co dělat. A chtějí-li nás slyšet, musí si počkat, až budeme někde hrát. Zatím nás jejich přítomnost velmi ruší a hoši jsou pak nejistí a celkově roztěkaní. Již jsme sice tento problém prodebatovali na několika pravidelných jazz-dýcháncích na Beckově, ale nejsme schopni být dost tvrdí.. Prosím, ty děvčata se tam ještě snesou, ale naše hotelové zkoušky se také staly mimo jiné dostaveníčkem různých individuí. To neznamená, že se tam schází kluci, kterým nevadí, lépe řečeno, kteří nechápou, že chceme hrát jen dobrý jazz. To jsou hoši, kterým stačí k vyžití jakékoliv obsazení, které dělá velký randál stylu rokců atp. Příklad: po odchodu kluků od Broma jsme ještě nacvičovali a hned tam bylo několik návštěv. Zejména při skladbě Hey ba-ba re-bop. Musíme tedy vynaložit veškeré úsilí, abychom tomu zabránil, jinak nám dá ZK rozchod, jak mě již bylo řečeno. Pokud se týče mých nových nahrávek: Pondělní Ellingtonův Sextet většina kluků slyšela. Tak nějak bychom mohli později hrát moderny. Dnes jsem natočil Láďu Bezinku ve skladbě Bob Grosbys Bob Cats. Je to skladba chicagského stylu odvozená od pochodu. Nejde o Bezinku, ale o dobrou muziku! Ještě si to rozmyslím, jestli to napíšu. Horší je, že nemám dost magnetofonových pásek, abych mohl natočené kvalitní věci zakládat . Finanční problémy a tak podobně, jsou příčinou.
V časopisu Mladý svět začaly vycházet na pokračování úvahy pana Lubomíra Dorážky nazvané O jazzu. Onen pán má zajímavé postřehy a celkem má o jazzu skutečně přehled. Zatím vyšly dvě části. O původu jazzu-africké rytmy, které, překonavše mezikontinentální cestu do Ameriky, daly základ nové hudbě, hudbě XX. Století-jazzu. Tento článek sice nemám, ale ani jej nepotřebuje, díky našemu rozhlasu. Několikrát totiž už začaly v rádiu pořady o jazzu. Samozřejmě, že to začalo Afrikou. Pak byl blues, ale dál to nedošlo a za měsíc to začalo znovu. Na gramofonových deskách se Afriky týká 1 a půl strany na velké dlouhohrající desce na 33 a ½ otáček. Rovněž druhý článek o vzniku blues na americké půdě se již mnoho mluvilo a psalo. Tudíž: ony dva články jsou sice dobré, ale jen jen tak pro čtenáře pro informaci. Nic konkrétního tam zatím není. Uvidíme příště! Jsem zvědav, jestli to tentokráte dojde o něco dál, případně až k moderně a jejím představitelům. To nás dnes zajímá!
Myslím,že to dnes ukončím, abych mohl jít spát a příště zase něco!

Glassman 15.1.1960-pátek




Dnes Vám, hoši chci opsat článek, který napsal Z.Kožnar do Zápisníku 58 ze dne 25. července 1958. Srovnejte si jistá data s článkem vyšlým v prvním čísle Mladého Světa č.1. Jsem ochoten se přít, že datum narození Louise Armstronga je v Zápisníku přesnější. Doklad:
Jazz Festival v Newportu 1957 začínal dne 4. července, v de Luisových narozenin a bylo mu dopřáno, aby festival sám zahájil. Hrál tehdy celý večer jen on se svou partou. Tolik tedy k těmto dvěma článkům. A nyní……..
KRÁL JAZZU.
Po přečtení titulku si možná mnohý z Vás postýskne: To si zase ti filologové a redaktoři vymyslili nějakou novotu a píší Džez místo prastarého Jazz. Ano, přizpůsobili jsme se novým pravidlům. Ale hned Vás zaskočíme. Víte, že výrazu Jazz bylo prvně použito až v roce 1916
A že se před tím psávalo Jass? Džez je slovo známé po celém světě a přesto se dodnes odborníci nemohou shodnout, co vlastně původně znamenalo. Pochází z francouzského Jeaser
(baviti se), nebo z anglického Jazz ( křiklavě barevný), nebo snad vzniklo při hraní černého pianisty Jasbo Browna, jemuž nadšení posluchači překřtívali Jas (Džez?)? Jak vidíte, už samotný výklad slova džez je dost komplikovaný. O to složitější by bylo byť jen ve zkratce
nastínit hlavní proudy této moderní hudby, která si získala jak miliony obdivovatelů, tak také
vášnivé odpůrce. Povíme si proto dnes alespoň o jednom nejslavnějším džezmenu jehož jméno znamená v tomto hudebním žánru epochu!
Ulicemi starého New Orleanu pochodovaly začátkem tohoto století tzv." brassbandy", tj. dechové kapely. Byly nezbytným doplňkem všech pohřbů: na hřbitov vyhrávaly smutné písničky, ale zpátky už jen zvesela. Motalo se kolem nich vždy klubko umouněných černých dětí. Mezi nimi byl i chlapec, jenž měl u pana pastora zapsáno u data narození /4.7.1900/ jméno Daniel Louis Armstrong. Doma dřeli nouzi, táta rodinu opustil, a tak malý Louis chodil sbírat do přístavu uhlí, aby matka a sestra měly co jíst. K muzice se dostal za prazvláštních okolností. Nebylo mu ještě 14 let, když ho jakýsi policista načapal se starým revolverem v ruce. Provinilec byl poslán do polepšovny a tam začal v ústavní kapele hrát na kornet. Když ho propustili, živil se roznášením mléka a rozvážkou uhlí - v noci pak hrál na trubku v New Orleánských krčmách a na mississippských parnících.
Armstrongova kariéra začíná.
Dále Otta popisuje asi na dvou stránkách začátky L.Armstonga

Glassmann17.ledna 1960-sobota


Ozývám se jako obvykle hned další den, neboť se to jaksi stalo mým standardním úkolem. Natočil jsem " Star Dust" s dobrou partou. Lionel Hampton, Benny Goodman, Oscar Peterson, Ray Brown, Buddy Rich. Je to dosti dobré, ale celkem nejasno a proto se rozhoduji,že jakmile bude možnost, tak to hned smažu. Zatím mám problém s novou páskou, ale nějak to už vyřeším. Pravděpodobně dnes večer smažu Synkopy a Basin street blues s Lojzou, abych mohl nahrávat pravidelný pondělní výběr z alb nových amerických dlouhohrajících gramodesek. Synkopy mám celkem špatně natočeny a Louis se svým Bassi steet byl už špatně natočen na magnetofon. Chtěl jsem opsat do kroniky Jazz-Septetu článek Jana Rychlíka z roku 1946, který však nemohu nikde nalézt. Je to škoda. Byli by jste viděli, že už tehdy byli u nás lidé s velkým přehledem v Jazzu a uveřejňovali své poznatky a názory. Byl tam u toho článku pěkný snímek nějaké party od Misoury banjo, činely / v ruce!/, valcha, kytara a zpěvák. Negři, orvaní až k nemožnost, ale válející jazz! Těď jsem dostal nápad! Je to vidět, že jsem hlava otevřená. Asi před dvěma lety vyšla ve Světové literatuře recenze s ukázkami ze tří knih vyšlých v USA. Jsou to tyto knihy: Louis Armstrong: SATCHMO: My life i New Orleans, Yanick Bruynoghe: Big Bill blues, W. Broonzy´s story a konečně kniha Billie Holliday a W Duftyho: Lady sings Blues.Tyto tři knihy uvádí Lubomír Dorůžka ve třetím čísle Světové literatury .(Str.25 - str.40)
Glassman, 18.ledna 1960 - pondělí.



Ve středu a ve čtvrtek byly opět pravidelné zkoušky. Byly však horšího rázu. Ve středu jsme nacvičovali některé věci, ale bez kytary a trombonu. Nepřišel ani Joe ani Geore od kytary.
Na KEZu je naše posice velmi vratká. Se strany pan Trávníčka je zřetelný nesouhlas s tím, že
tam nacvičujeme. Než se roztáhneme trochu s tím naším vercajkem, musíme končit a tak jsme vlastně otráveni a tato nálada se automaticky přenáší i na naši hru a chuť do ní. Bude-li to takto pokračovat dále, bude patrně nejvhodnější, když tam toho necháme. Příští týden tam zkoušky nemáme, protože jejich orchestr někde vystupuje a vezme si všechny nástroje.
Čtvrteční zkouška byla provedena ve 314 na hotelu, kde nám to plně vyhovuje, jak velikostí,
tak akustikou. Přehrávali jsme si některé málo známé věci, protože jsme opět ( tradičně) nemohli získat žádným způsobem bubny od Z.K. Bubeník z orchestru Vpřed, nebudu je jmenovat, protože mně za to vůbec nestojí, si činí na bubny závodního klubu vlastnické nároky. Při jedné přestávce jsme se ohledně této okolnosti rozesadili okolo stolu a prodebatovali jsme ji. Zjistili jsme tutově, že při podpisech jistých představitelů Jazz-Septetu,
které tito vážení mužové přenesli pomocí plnícího pera na smlouvu se závodním klubem stojí v této: zapůjčíme novému orchestru jak místnost, tak také potřebné nástroje!Jestli tomu tak nyní není jen kvůli nějakému bubeníkovi, tak to je tedy horší s podpisováním nějakých smluv. Ale zase je jedna další věc, mluvící pro změnu v náš prospěch. Do hotelové zkoušky přišel nějaký muž mající co dělat v pohlavare copany v závodním klubu. A ten si nás chvíli poslechl a pak se dal do hovoru s Mirkem Švecem. Prý mu řekl, že v nejbližších dnech by nám určili přehrávku na nějakém večírku, kamž by Z.K. vyslal určené osoby z důvodu ohodnocení naší party. Posléze prohlásil, že když bychom se jako celek osvědčili, nebyl by problém pro Z.K. zakoupit nám soupravu bicích. To by tedy bylo něco pro nás. Byla již větší chuť do hraní a myslím, že bude stále. Je ovšem zapotřebí hrát již někde veřejně, abychom se dozvěděli, jaký názor na naši propagaci jazzu bude mít dav.
Končím nyní psaní o těchhle blbostech a oznamuji, že je k dostání kniha Jana Rychlíka:Pověry a problémy jazzu. Otec mně ji teď přitáh a tak ji snad vezmu večer na hotel, by jste se mohli pokochat pohledem na ni.
Tímto dnes končím definitivně. Pokračování příště.
Glassman 22.1.1960 pátek


Dnes- více jako po deseti dnech se znovu odhodlávám připsání několika dalších řádek.
Jako první: Zdenek Chlůd, jak slíbil nakreslil několik dosti dobrých kresbiček na líce těchto stránek. Měl to sice doma o něco déle, než jsme počítali, ale provedl to ke vší spokojenosti.
Všichni jsme byli přítomni poslednímu vystoupení orchestru Gustava Broma. Hráli naposledy a ještě k tomu byl v předu u orchestru posaz naší Jazzparty v kompletním septetu plus různé
" cérky" a proto to odpaloval. Téměř do půl osmé jsme užívali jejich bubnů ve zkoušce. Pak jsme šli dolů. Zahráli nám dobrým stylem Ellingtonův "C-jam blues" a mimo to ještě jiné dobré věci z jejich repertoiru. Nakonec se Gustav Brom po dohodě s několika členy party rozhodl nám věnovati několik fotografií jejich orchestru a podepsat nám tuhle sbírku popsaných papírů.
Musím na těchto stránkách přivítat jménem celého Septetu nového klarinetistu-Drahoše, který byl přítomen naší čtvrteční zkoušce a může se říci, že aktivně. Zapojil se do našeho přehrávání dobrým způsobem, takže jsme s ním byli velmi spokojeni. Nyní se jedná o jednu věc: Jestliže koupí Eman tenor / říká, že již tento týden /, pak by bylo lepší, kdyby se na něj co nejrychleji naučil. Několik snadných modern-blues je již připraveno, abychom si je zahráli. To je ovšem otázka dohody mezi Drahošem a Emanem. Dle mého názoru Eman není zrovna špatný ve svých improvizacích, jak si ji vytvoří ve své fantazii. A pak- Drahoš má rozhodně lepší tón odpovídající New Orleánskému stylu. Také hraje, myslím, o nějakou dobu déle než Eman. No, však se spolu ti dva nějak dohodnou.
Další věc: je nutné, abychom ve středu nebo ve čtvrtek v pravidelných zkouškách / pohovořili o následující věci. Byl jsem v neděli odpoledne na Gotzovi a seděl jsem tam s nějakým klukem, který mě od někudy zná coby jazzmana a požádal mě, abych přišel v sobotu do jejich pravidelné zkoušky do nového Kultur House na Letné. Chtěl, abych mu poradil v jistých věcech, týkajících se improvisací. Prý jim to jde z not až k místům, kde jsou improvisačky zcela obstojně, ale pak následuje konec. Mají prý dixieland! Vyjádřil jsem se asi v tom smyslu, že bych jako přišel, ale, že si vezmu sebou kolegu. Nejlépe by bylo, kdyby to byl Jiří. Má jistý přehled o našem způsobu hry. Můj názor na věc je takový: Jestliže někdo hraje dobře z not / a to je v tomto případě otázka! / a není schopen nějakých improvisaček, pak je nějaká rada drahá a nic jiného nepomůže, jak cvičit a cvičit improvizace.
To všechno však záleží na naší partě jestli je vhodné, abych někomu k něčemu radil. Já myslím, že improvizace sice jdou nacvičit, ale s velikými potížemi. Pokud se týče naších improvisací, nejsou zrovna špatné, ale musíme se utvrzovat v jejich ovládání. A to tak, že budeme po tu jednu hodinu na KEZu přehrávat. Stejně bychom nebyli v kompletní posazu, protože Jiří Růžička mívá autoškolu.
Dnes bude na "Music USA " pravidelný pořad z nově vydaných alb dlouhohrajících gramodesek. Hodlám smazat Ellingtona z Newportu a vhodné snímky natočit. Obyčejně v úterý bývá podrobný program z určitého alba. Jsem zvědav, co tam tedy bude a jestli to bude stát za to, co smažu.
Glassman, 1.února 1960 - pondělí



Musím psát pilně, neboť jsem slíbil, že jak bude tento sešit popsán, dám jej svázat a na obálku dám zlatě vypsat "Jazz-Septet". Dodržím to!
Dostal jsem opět vzkaz, abych v sobotu nezapomněl a přišel na tu Letnou do zkoušky.
S radostí konstatuji, že se neustále zlepšuji ve svém hraní na trombon, což jest potěšující. Jakmile nahlásí Eman tenora, bude pravidelně zván k nám i s ním a budeme společně nacvičovat a ve zkouškách celé party se budeme předvádět.
Dnes byl u nás Honza Pachlopník a trochu jsme si zahráli s elektrikou. Není to špatné. Měli bychom si taky s klukama - Láďou a Jiřím - něco takového zkusit. Prostě to letí. Systém G.Brom Quintet.
Můj soused mi sežene prý během týdne nějaký notový materiál z Uh. Hradiště od nějakých / nám podobných / kluků. Jsem zvědav!
Glassman, 2.února 1960-úterý

Dnes, téměř po čtrnácti dnech se znovu dostávám k tomu, abych tuto knihu prodloužil natolik, aby mohla být odnesena do knihařství, kde mě ji sváží, jak mě slíbili. Doufám, že to bude již brzy.
Několik aktualit na začátek:
Získal jsem dobrého basistu - Honzu Kubeše, bývalého člena orchestru Z.K.Fatra.Prohlásil, že by i rád zahrál a k tomu ještě dixieland, to že je jeho. Domluvili jsme se takto: Jakmile zajistíme nedělní zkoušky, budu jej moci telefonicky objednat na tu kterou neděli. Jeho žena totiž pracuje a když má odpolední, milý Honza se musí starat o své potomstvo. A tak by mu neděle ráno vyhovovala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama