Kdo jsme? JAZZZUBS !!! - Články

Únor 2012

Sun, 23 Jan 2011 14:38:56 +0100

V sobotu 18.02.2012 budeme hrát na Zlínském Fašaňku. Tato akce se koná na Lešetíně I, naproti restaurace U kovárny. Budeme hrát v kavárničce na rohu ulic Kvítková a Lešetín I a to od 13 hod. a potom od 15 hod. ve stanu naproti hospůdky U kovárny.

Poklepáním na odkazy níže, otevřete Jazzzubácké klipy na You Tube:

http://www.youtube.com/watch?v=DqksTHSAmm8

http://www.youtube.com/watch?v=EASY3xzc094>

Rok 2011

Sun, 23 Jan 2011 14:26:42 +0100

sobota 10.9 12.00 - 18.00 20 let fy. Gienger Napajedla prům. zona

pátek 16.9 15.00 - 17.00 jarmark Kroměříž Velké náměstí
sobota 17.9 15 - 17.30 750 let Slušovic
sobota 17.9 21.00 - 23.00 Zlínské divadlo - Radio Zlín

neděle 18.9 1600 - 18.30 Jazzzubs + TOPSY (swing band) náměstí Míru Zlín

září 2009

Fri, 11 Sep 2009 10:40:33 +0200

Na těchto stránkách bych chtěl popisovat kdy a kde jsme hráli, jak se nám to vyvedlo, jak jsme byli spokojeni a pokud bude něco zajímavého, tak to napíši.

29.11.2010

V pátek 26.11. jsme byli v Luhačovicích a hráli jsme v hotelu Palace. Tam pořádají večery pro své pacienty. V Paláci je to velmi důstojné, všichni pacouši jsou nastrojení, tak abychom zapadli, nasoukali jsme se do bílých košil a motýlků. Jediný Šufan má povoleno hrát bez motlasa, protože mu není pod fousama vidět. A stříhat ho kvůli tomu nebudeme. Laďa Obzina hrál s horečkou, ale kupodivu ta naše muzika měla dobrý drive. Možná jsme písničky hráli trochu rychleji, asi proto, aby to Laďa už měl za sebou. V Paláci je taková zvláštní atmosféra, všichni hosté / většinou Němci a Rakušané / to berou jako koncert, plácají po sólech a celkem to prožívají, protože jsou většinou tak staří jako my. Přišel se za námi podívat i Luhačovický swingový bubeník Jarda Mareček. Jelikož se stal dědečkem, přinesl trochu slivovice. Tak jsme jej přemluvili /moc práce to nedalo/, aby s námi jel hrát do Ubla, aby mohl Laďa tu svou virózu vyležet.

26.11.2010

V neděli 21.11.2010 zemřel náš dlouholetý kamarád Zdeněk Staněk. Zdeněk byl členem dixielandové kapely Jazztet. S touto kapelou hrál na banjo a kytaru, od založení této kapely v roce 1959. Byl to příjemný, nekonfliktní člověk. Znal jsem jej od svých šesti let a celou tu dobu jsme byli kamarády. Měl rád jazzovou muziku a hlavně, byla s ním prdel. Podařilo se mi ještě týden před tím, než ve svých 69 letech doplaval do cíle, vytáhnout jej na pěkný jazzový koncert a jak jsem jej pozoroval, Zdeněk si to prožíval. Při rozloučení jsme mu ještě zahráli Špitál sv. Jakuba a potom večer na zkoušce Jazztetu jsme to zapili. Budeme na něj rádi vzpomínat.

8.11.2009

To byla neděle, hráli jsme na Devítce. Devítka je zlínská hospoda v prvním patře bývalé Tržnice. Ve Zlíně na nám.Práce. Patří to celé Standovi Devátému. Nebo možná Jurovi, nevím, mají o tuto nemovitost mezi sebou nějaký spor. Je to příjemný lokál s dobrým pivem a také s dobrou klimatizací takže je možno přijít i s dětmi. Šufan si stále léčí svoje pochroumaná žebra a tak za něj zaskakoval Luďa Janů, dlouholetý člen Jazztetu. Výborný banjista, ale to už jsem asi někde psal. Taky si přišel zahrát basista Pavel Sedlák a ještě s námi hrál na foukačky Bluza, výtečný foukačkář. Takže lidí-hostů bylo dost a kapela podle mne hrála dobře. Doufám, že si kluci dobře zahráli. Den předtím jsme hráli v Uble na Poslední leči a žízeň byla řádně vyladěna.

Lidí bylo poměrně dost a byla tam prima atmosféra.

7.listopadu 2009

Sobota, význačný den pro všechny myslivce z Ubla, protože tento den se tady pořádá Poslední leč. Pro kapelu je to taky významné datum, protože na této akci hrajeme už po sedmé. Nevím, jak je to možné, že jsme se ještě neomrzeli, ale padly tam na konci hlasy, že za rok se opět uvidíme.

Tentokrát jsme ze Zlína vyrazili krásným stařičkým autobusem, prý rok výroby 1938. To proto, že s námi chtěli jet naši přátelé, tak abychom jim to umožnili, Petr zajistil tento autobusek.

Když jsme dorazili, hospoda byla už krásné vytopená a vyzdobená a v krbech plápolaly velikánské kusy dřeva. Přivítáni jsme byli po valašsku, krásný to zvyk a vítání se potom ještě několikrát opakovalo. Po hodině hraní přišel na řadu srnčí guláš. Musím tady vzdát hold paní kuchařce, protože něco tak dobrého se na těchto stánkách nedá vypsat. No a pak už jsme se jen bavili, jak kapela, tak myslím že i hosté. Zlatým hřebem večera bylo vystoupení nejstaršího člena mysliveckého spolku, který si s námi zazpíval něco ze svého oblíbeného repertoáru / Pivovarští koně, Hledám galánečku atd/.

Spořádaný odjezd byl asi v půl dvanácté.

Neděle 25.10.2009

Přesto, že už se blíží podzim, nebo vlastně už tu je, zorganizoval Petr naše vystoupení ve Zlíně na Náměstí Míru a to v neděli odpoledne od 16 hod. Před námi hrála ještě jedna kapela /dobrá/ a my jsme začínali od 17 hodin. Počasí bylo slunečné, ale jakmile sluníčko zapadlo, byla dost zima a bylo to tak na hraně, jestli se ještě dá hrát, nebo ne. Ze začátku to bylo trochu cítit na ladění, ale pak jsme se rozehráli. Měli jsme hostující členy z důvodu zranění. Fredy byl totiž s Šufanem v noci ze soboty na neděli na chalupě oslavovat narozeniny / u Špatinů/. Jelikož jsme na této chalupě již několikrát byli, víme jak to v této příjemné společnosti chodí. Proto byly trochu obavy. Freďák přišel v pořádku, ale Šufan si někde narazil, nebo zlomil žebro. No tak je tam tma a ty vyčnívající kořeny v lese, to je nebezpečné. Museli jsme proto požádat Luďu Janů z Jazztetu, aby zaskočil. Luďa je výborný banjista, ty naše písničky zná, tak nebyl žádný problém. Mimo to si s námi přišel ještě zahrát na basu Pavel Sedlák, taky bývalá Jazzteťák. Byla škoda, že se na náměstí nepodával svařák, jak bylo původně domluveno a slíbeno. Proto jsme požádali nejmladšího z kapely /zrovna nehrál na basu/, jestli by nám nějak nezařídil pivo. Pivo se objevilo a s ním okamžitě i včelička bezdomovkyně, nebo z které branže vlastně je a dožadovala se, ať jí dáme napít. Dokonce slibovala, že udělá na náměstí striptýz. Proto jsme hned posouvali pivo z jejího dosahu, ale Dragi, který zrovna hrál sólo ji nezaregistroval a tak přišel o půlku piva. Fredy tu dámu sprostými slovy zaháněl od podia, já jsem to pořádně neslyšel, ale mikrofony to braly i z dálky, celé náměstí se bavilo. Myslím, že jsme si dobře zahráli i díky Luďovi a Pavlovi. Doufám, že je to letošní poslední vystoupení naší kapely venku. Dík všem kamarádům a známým, kteří za námi přišli, měl jsem je schované v temnotě náměstí a tak jsem je ani nepoznal.

Náš zraněný muž

5. září 2009

Pátého září, to byla sobota a měli jsme zahrát pro Radio Zlín, které slavilo 17. výročí svého založení. Měli jsme sraz pod Družbou na parkovišti, odtud nás Libor Šimík, náš kamoš, odvezl nahoru na Mladcovou, kde se Radio Zlín u fotbalového hřiště nachází. Petr Chlud už byl na místě a instaloval tam zvukovou aparaturu. Měli jsme obavy z počasí, protože již několik dnů ve Zlíně pršelo, ale naštěstí v sobotu se vyčasilo a bylo pěkně. Navíc inteligentní pořadatelé byli připraveni na počasí a vedle budovy radia vystavěli několik bytelných stanů. V jednom z nich jsme také hráli. Navíc v tomto stanu byly čepovány asi čtyři druhy piva a byl tam také velký stůl s množstvím dobrého jídla. To vše při kapele. Navíc byl za budovou radia instalován stánek s degustací vín a poblíž hrála cimbálovka z Domu kultury. Ideální. /Výborný basista /. Tak jsme se tedy naladili, podařilo se mi přesvědčit Šufana, aby k naladění banja používal ladičku. Mívali jsme s laděním banja a basy trochu potíže, protože ucho je blbec a neslyší v okolním hluku docela přesně. Teď je to stoprocentní a už záleží jen na dechové sekci, aby se přizpůsobila. Velmi nás zaujala jedna dívka jménem Magda, která nám nosila "noty", ve formě slivovice. To nás zaujala poprvé, podruhé nás mile překvapila, když si s námi zazpívala nějakou "bluesovku" a ještě několik dalších věcí. Přiznala se nám, že už zpívala s několika kapelama, např. s Orange. Je výborná a hraje také na bicí a ještě také pracuje ve vysílání radia. Abychom se nerušili s cimbálovkou, tak jsme se domluvili, že my budeme hrát vždy od celé do půl a cimbálovka od půl do celé. K naší spokojenosti začínal často od celé nějaký program, například šermíři, kteří k svému vystoupení pouštěli svou dobovou muziku a nemohli jsme je tedy rušit. Na závěr celého večera byl velký ohňostroj. To mně nijak moc nebere, mnohem hezčí byl výhled na Zlín při zapadajícím slunci a tento zážitek je úplně zadarmo.

6. září - neděle

Odjížděli jsme po obědě, protože začátek akce, která byla uspořádána jako pomoc tělesně postiženým dětem, byl už kolem 15. hod. Samozřejmě, že po sobotě plné kvasu a hodování, se nám moc nechtělo. Jeli jsme do Ostrožské Nové Vsi, kde se na golfovém hřišti se tato záležitost pořádala. Po příjezdu jsme se rozložili opět ve stanu, který byl nachystán pro kapelu a degustaci vín. Probíhala stále soutěž golfistů, kdy část soutěžících už měla dohráno, seděla přes restaurací a popíjela své nápoje a část ještě dohrávala. Nevím, jestli lepší byli ti, co již popíjeli, nebo ti, co stále ještě hráli. Jak už jsem uvedl, celé odpoledne bylo uspořádáno kvůli tělesně postiženým dětem, na něž se skrze různé soutěže vybíraly peníze, buď jako sponzorskými dary, nebo také dražbou vín. Přesně jsem ten systém nepochopil, protože jsem se na to nevyptával, ale sedmička vína se dražila nad 1 000,- Kč. Je to velmi pěkné, že lidi uspořádají něco podobného. No a my jsme v pozadí k tomuto hráli. Podle mého názoru kapela to odpoledne šlapala velice slušně. Hlavně se mi líbil Laďa na bicí. On tady ve Zlíně nemá, co se swingu a jazzu týče, vůbec konkurenci. Tento týden šel s nějakými problémy do nemocnice, tak mu přejeme hodně zdravíčka. Pán, který dělal degustaci vín, byl podle mého názoru odborník a machr. A měl vynikající vína. Takže spokojenost z vína, hraní a také z důvodu, proč se tato věc pořádala.

10. září - čtvrtek

Ze Zlína jsme vyjížděli v 15.15 od autobusového nádraží. Jelikož jsem měl nějaké problémy s vypalováním našich CD a šel jsem na sraz pěšky se zpožděním, musel jsem rázovat, abych to stihnul. Přišel jsem úplně schvácený. Vezl nás Petr se svým Vartburgem a Šufan se svezl se zaskakujícím bubeníkem Pepou Plecou. Laďa je v současné době v nemocnici. V Otrokovicích už kotvila lodička Morava, na níž jsme měli hrát. Nastěhovali jsme se a v zápětí už nastupovala parta mladých lidí z nějaké firmy z Břeclavi. Tak jsme vyplouli za břeskných zvuků dixielandu. Počasí nádhera. Na lodi se o nás starali a donášeli nám malá piva. Je zajímavé, že rybáři na řece Moravě vůbec nejsou naštvaní na projíždějící lodě, které jim přece musí plašit ryby. Naopak, všichni nám radostně mávali. Za zvuků naší kapely jsme přijeli až do Spytihněvi, kapitán nám ukázal, jak se projíždí zdymadlem z Moravy do Baťova kanálu a pak jsme zakotvili u hospůdky na hrázi. Hrála tam nějaká country kapela a my jsme měli 2 hod. pauzu. Jelikož tam byl raut a opékalo se maso a k tomu se podávalo výborné víno, tak jsme se ani nenudili. Na zpáteční cestu jsme se rozhodovali, jestli máme hrát na palubě, nebo se přestěhovat do lodi. Rozhodli jsme se pro palubu. Venku bylo poměrně teplo. Jenže. Zpět jsme odjížděli kolem deváté večerní, na závěr před lodí zatancovaly při svitu pochodní břišní tanečnice a na vodě začal foukat dosti nepříjemný vítr. Ještě jsem cestou urazil Petra řka, ať nehraje na basu pum-pum, ale pořádné jazzové čtyři. Jenže on chudák si někde na lodi uschoval teplé oblečení a v té tmě ho nemohl najít, takže byl chudák dost promrzlý. Ale na zpáteční cestě v autě už se mnou mluvil. Pepa je výtečný bubeník, má zvládnutou techniku, jenže trochu byla cítit nesehranost. Ten náš repec nezná / z většiny / a tak když má hrát písničku a neví jakou, tak to má těžké. Ale myslím, že to poznáme jen my muzikanti, lid ne. Dragi spal u Freďáka, protože už mu do Luhačovic nejel žádný autobus

13. září - nedělě

Neděli máme docela nabitou. Už v 8.45 jsme měli sraz na náměstí. Stále s námi hraje Pepa Pleca, protože Laďa je v nemocnici. Tentokrát nás vezl Libor Šimík a na náměstí jsme přeložili Pepovy bicí k ostatním nástrojům do Liborova auta. Jela s námi i Soňa se svým psíkem. Přišel si s námi zahrát i Pavel Sedlák na basu. To je dobře, protože Pavel je dlouholetým členem Jazztetu a hraje se s ním dobře. Měli jsme trochu lufty, v jaké stavu bude Freďák, protože v sobotu měl sezení se svými přáteli trampy na Bunči. Zvládl to ale dobře a byl v pořádku. Vyrazili jsme směrem na Luhačovice, protože jsme tam před Palácem přibírali Dragiho a potom do Valašských Klobouk. Na tuto akci si nás zorganizovali pan farář spolu s panem starostou. Klobůčané pořádali hody s velkou mší na náměstí. Všichni vyšňoření tak, jak se má chodit do kostela. Když jsme přijeli, ještě na náměstí probíhala mše svatá a tak jsme si šli dát pivo. Potom jsme hráli a střídaly nás místní mažoretky, několik družstev od malých holčiček, až po slečny. Hráli jsme asi do půl jedné, Pepa už se s námi na bicí sehrává a dobře šlape. Musím poděkovat Liborovi, který nás nenechal zemřít žízní a donesl nám z hospody pivo. To jsme mu myslím zapomněli zaplatit. Po hraní jsme byli pozváni na oběd do místní restaurace, chutný kuřecí řízeček. No a pak jsme vyrazili do Zlína.

Ve Zlíně jsme měli hrát od 16 hod. na Náměstí Míru před radnicí. Jelikož jsme přijeli dost brzy, tak jsme si šli ještě hodinu odpočinout domů. Na náměstí bylo poměrně hodně lidí, většinou známých a přátel kapely. Hráli jsme dva bloky po 25 minutách a pak nás vystřídala country - kapela. Hráli slušně, vlastně pěkně. Petr pozval ještě nějaké banjomeny , jenže kvůli nějakým chorobám nepřijeli. Tak jsme to museli dorazit my. Bylo to příjemné odpoledne, počasí dobré a poklábosili jsme s různými známými.

25. a 26. září

To jsou slavnostní dny tradičního Jazzového festivalu ve Vsetíně. Na tento festival byla pozvána i naše kapela. Zásluhu na tom má náš kamarád Honza Pachlopník, starý zlíňák a muzikant, který se přestěhoval do Vsetína a tam působí jako jeden z organizátorů tohoto festivalu. Pozval nás na základě toho, že si nás asi před rokem poslechl na nějakém našem vystoupení ve Vsetíně a usoudil, že bychom na tomto festivalu neudělali ostudu a tak nás přizvali. Hrálo se v místním Domě kultury. Petr tam přijel o něco dřív, protože chtěl nachystat aparaturu, ale dům byl uzavřen a on netušil, že pro účinkující je otevřen boční vchod. A tak byl potom fofr, abychom začali hrát ve stanovenou hodinu, t.j. v 18. hodin. Vše se ale stihlo, zahráli jsme úvodní hodinový koncert a myslím, podle odezvy jazzového publika, úspěšně. Potom už jsme měli čas a vyslechli si bezvadné kapely i zpěváky, hlavně americkou zpěvačku Elizabet Lohninger. Jelikož kapelníci vyfasovali i stravenky, mohli jsme se navečeřet. Po ukončení prvního dne, závěrečný šláftruňk na hotelu, kde jsme spali a do postýlek. Ráno kruté probuzení a brzká snídaně, protože už v 9.30 jsme začínali hrát na Dolním náměstí. Šílená kosa, protože jsme hráli na stinné straně náměstí a foukal nepříjemný vítr. Jsme ale mladí chlapi a něco vydržíme. Po obědě jsme si šli na hodinku zdřímnout do hotelu a od 18. hod. jsme pokračovali koncertem v Domě kultury. Po večeři jsme si ještě poslechli výborné kapely, zavezli jsme Dragiho na rodinnou oslavu / chudák / do Dolní Lhoty a valili jsme domů, řádně unaveni, ale spokojeni.

Mohu konstatovat, že to byly dva velice příjemné dny, organizátoři a hoši z kapely "Jazzevčík-valašský krůžek jazzový ", se k nám chovali velmi přátelsky a starali se o nás. Mimo to jsme se setkali s přáteli muzikanty, uvedu alespoň Mojmíra Bártka /koupil mi pivo, fakt nekecám/ a příjemně jsme si popovídali.

Fórky

Tue, 12 Feb 2008 15:52:13 +0100

Desatero pro štíhlů líniu od Bolka Polívku:

1. Dyž neco jíte a nikdo vás nevidí, tož to nemá žádné kalorie.

2. Dyž do seba cpeš čokoládu a chlastáš k temu slivovicu, tož
tá ti ty kalorie zruší.

3. Dyž sa postaráš, aby všecí okolo přibrali víc kilo než ty,to budeš najštíhlejší.

4. Dyž sa vás bude cpat víc, tož sa počítajů kalorie enom temu, kerý sní najvíc.

5. Jídlo, co sníš v kině a nebo u televize popřípadě u počítatača, jako polárka, oplatky, sušenky, to sa nepočítá, protože to patří do zábavy a né do jídla.

6. Kakao, brandy, topinky, dorty, chleba se sádlem, špek a klobásky neobsahujů kalorie, dyž sa jijů ze zdravotních důvodů.

7. Jídlo, keré sníte, dyž vaříte, taky nemá kalorie, protože to
nejíte, ale koštujete.

8. Jídlo, keré má stejnů barvu, taky neobsahuje kalorie. Třeba dyž sníte špenát a pistáciovů zmrzlinu, tož to je jak dybyste nesnědli nic.

9. Obezita je nemoc a tož je potřeba pořádně sa nadlábnůt, aby s ňů tělo mohlo pořádně bojovat.

a navíc

10. Ženská bez břucha je jak hrnek bez ucha !!! A ženská bez řiti je jak váza bez kvítí !!!

Esli ste dobří, nahrnů na vás šecku prácu. Esli ste fakt dobří, dokážete sa jí zbavit! V životě je dobré sa pro neco zapálit. V krematoriu už je pozdě! Štěstí nezávisí na penězoch. Ale v limuzíně sa bečí lép než v autobuse! Nekdy sa sám sebe ptám: Kdo sme? Odkáď sme přišli? Kam míříme? Jáký má smysl lidská existence? Pak si naleju odpověď........a je ně dobře! Každé ráno shlédnu seznam 50-ti nejbohatších lídí na světě. Když tam nejsu, idu do práce.

Jazzový festival "New Jičín 1964"

Mon, 30 Jul 2007 11:35:00 +0200

Jazzový festival "New Jičín 1964".

Ve dnech 16.-19.června 1964 probíhal v New Jičíně IV. jazzový festival. Cenu "Svítícího dřeva" uloženého v kazetě od plnícího pera "Žák" získala skladba H. Heřmana "Work song nákupčího v domácnosti".
Down Beat
20. juli 1964

Ano přátelé. Letos již po čtvrté zazněl sálem U Marečků tradiční festivalový signál-staré téma-evergreen "Vlak jede krajinou" a bylo nám jasné, že tradiční jazzový festival "New Jičín 1964" započal.
Dneska je již jazzové soubojování za námi. Byla to přehlídka monumentální a zároveň burcující. Měl jsem štěstí, že jsem se této přehlídky zůčastnil A jak jsem se přesvědčil, žádný zvukový záznam, ani zelená propisovačka pisálka, nemůže při nejlepší vůli, zachytit typickou atmosféru tohoto podniku. Vždyť jen jména některých souborů: jazz p. Gottwalda, quintet Bobby Čechura, trio Vency Rese, rytmická skupina dr. Oldřicha Letfuse, ze slovenských pak avantgardní soubor Kerekeše H.

Již večer na vyzdobeném nádraží bylo možno sledovat zvýšený ruch. Jazzmani i jazzoví fanoušci se sjížděli do vyzdobeného sálu U Marečků. Na nádražní budově dominovalo velké heslo "V pevné jednotě za dostihnutí a předstihnutí ameriky v množství jazzových témat". Na nádraží si všichni kapelníci vyzvedli stravenky. Na nádraží vznikl incident mezi saxofonisty od p. Gottwalda a p. Havla, když se navzájem usvědčovali, že když on hrál na saxofon, tak druhý jej chodil strašit. Večeře slavnostní. Rybí řízky, ořechy burské, ořechy vlašské, film "Hrabě Monte Christo" II.díl. V předvečer zahájení velitel tamější posádky vydal zvláštní bojový rozkaz, ve kterém mimo jiné pravil: "Pamatujte si vojáci, že nejlepší kapela je Ota Rendla!"
Slavnostního zahajovacího ceremoniálu se mimo význačných jazzových odborníků, zůčastnil tajemník ONV a skoro celá brigáda socialstické práce z provozu výroby umělého třísliva BKM 82R. Tajemník ONV ve své zdravici připomenul, že festival se koná v době, kdy soudruzi v Holandsku hladoví.

Nyní k výkonům některých souborů:
P. Gottwald překvapil několika experimenty. Velkou pozornost upoutala novinka - bicí ve tvaru ledviny.Snad ponejvíce překvapila odborníka úprava evergreenu "Přijeď prvním dělnickým spojem". Samotný p. Gottwald coby hráč na kytaru jest instrumentalistou velmi dobrým. On si to umí prostě zesílit.
Zajímavý experiment provedl slovenský soubor Kerekeše H. Nezvyklé obsazení /tři housle, křídlovka/ zaručuje zvláštní barvu. Křídlovák opravdu výtečný. Nasadí znějící C a z křídlovky se mu vydere F /C-F kvarta/.
Kvartet Bobby Čechury má již svůj vyhraněný styl "Čína na haluzi". Nezvyklá harmonie, nezvyklá barva. V tomto stylu zahraná skladba "Ze Sibiře hoši jdou". Při této skladbě si všichni posluchači musili nasadit turbany. Svůj velký výkon nemohl podat tenorsaxofonista, jelikož se mu přes noc dostal pod plombu mak.
Ve hře tenorsaxofonisty Vency Rese se jazz vrací k zuřivějšímu výrazu.
Obdobný způsobeb by jsme mohli pokračovat dále. Udělejme však nyní závěr:
IV. jazzový festival "New Jičín 1964" je za námi. Kladem celé přehlídky bylo to, že většina skladeb byla hrána v národní tónině B dur znějící. Styl hry ritmické skupiny dr. Oldřicha Letfuse je vlivný na mnoho jazzových skupin u nás i v Rumunsku. IV. jazzový festival "New Jičín 1964" je tedy za námi.

Didi, 28.května 1964.

Tato povídka je opsána z kroniky dixielandové kapely Jazztet Zlín, jejímž členem basista Josef Mahdal, zvaný Didi v roce 1964 byl.

Uvedení kapely

Mon, 14 May 2007 18:52:43 +0200

Touto vzpomínkou uvedl pan Kňučík kapelu Jazzzubs dne 10.05.2007 v hospodě Zelenáčova šopa.

Dámy a pánové.
Dovolte mi pár vět o kapele, která tu dnes před Vámi stojí a hraje. Je to legendární gottwaldovsko-zlínské seskupení JAZZZUBS! Jako jediná kapela v celé české republice má ve svém názvu tři písmena "Z" za sebou. A já osobně jsem na to pyšný, vždyť jsem tento název vymyslel a chlapcům doporučil. "Džezové zuby"se takzvaně chytly a když název kapely uvidíte na plakátu, či nějaké upoutávce, už je Vám některým jasné, že produkce této skupiny bude mít kvalitní úroveň. Ano, začíná z nich táhnout!....jejich muzika táhne. Ale zpočátku to tak nevypadalo!
Než to osvětlím, ještě se vraťme k názvu souboru JAZZZUBS. Jeden ze zakladatelů této skupiny, jejíž začátky sahají do hluboké totality, pan Petr Zubalík, klarinetista, gottwaldovský malíř a bohém, zvaný Zub, je na věčnou paměť skryt v tomto názvu a čas od času, jako čestný člen kapely si s JAZZZUBSEM zadžemuje. Bohužel není to tak často, neboť řídnoucí chrup, stařecký třes a také určité disciplinární prohřešky mu to nedovolují. A tak v současné době působí něco jako čestný předseda Klaus v ODS.
***
Jak už jsem naznačil, začátky tohoto dixilemdo-jazzového a alternativního souboru byly přetěžké a mohu říci i bez přehánění i dramatické. Než se ustálila současná sestava, díky určitým manažerským schopnostem kapelníka Petra Chluda, jednalo se o skupinu, která by se mohla klidně honosit názvem CHAOS!
Hudebníci se zda rekrutovali většinou z řad deklasovaných protistátních živlů, notorických opilců, nedochvilných osob a jediná akce, na kterou chodili pravidelně včas, byla Velikonoční šibací trasa. Kapelníkem tehdy byl alkohol a nebo člověk s nejmenším počtem promile. Také občanská povolání těchto muzikantů nebudila zrovna důvěru. Zde pár příkladů zaměstnání některých tehdejších hudebníků: holič na patologii, hajzlový dědek, kominík v autokempingu, letecký vyhýbkář, plavčík u Mrtvého moře, dřevorubec v poušti Gobi nebo ten klasický topič v letním kině, na jehož manželku řvali posměšně choť topiče!
Soudruzi to zkrátka neměli s touto kapelou lehké. I přes tyto špatné morálně charakterové vlastnosti se hrála muzika, která v tehdejším Gottwaldově chyběla. Provokovala totalitní a socialistické zřízení tak, jako kapely beatové, metalové či rockové. Svůj politický úkol si tehdejší předchůdci JAZZZUBSU splnili na jadničku! O tom svědčí ještě dnes částečně ojeté a zdevastované tváře zde přítomných hudebníků.
***
Někdy kolem nového milénia se začaly dít v kapele převratné události! Začalo to dramaticky. Aparaturu a nástroje poloretardovaných muzikantů začal vozit tajemný Wartburg-combi a za kontrabasem se objevil ne zrovna příjemný obličej basisty Petra Chluda, který dříve spíše s kapelou džemovával. A v souboru jazzových brojlerů se začaly dít neuvěřitelné věci! Postupně a citlivě mizelo ze skupiny prokletí určité nespolehlivosti a když se nový kapelník přestal přetvařovat úplně, svůj nástroj si zabalil i dnes čestný předseda JAZZZUBSU! Kapele přibývalo koncertů a vystoupení, ubývalo nepříjemné finanční handrkování o peníze a vypitý alkohol sloužil pouze k zlepšení nátisku a dobré individuální pohody. Muzikantům se do tváří vrátily uhry a mladický zápal. K některým se dokonce vrátily i zatoulané partnerky a pravidelný honorář zařídil i některým chlapcům i partnerky nové, plus pravidelný styk. Kapela ve studiu natočila i své prvé CD a hudební aparaturu už pomalu stálo za to ukrást. Kapela se rovněž personálně a nástrojově ustálila. Ubylo absencí a výmluv a žádostí o předčasný důchod. Invalidním jedincům narostla křídla a sebevědomí.
Skupina JAZZZUBS nám začala dělat radost i na různých festivalech a akcích mimo hranice našeho okresu. I já sám jsem se některých zájezdů zůčastnil jako osobní moderátor a kameraman těch velmi povedených akcí.
A proto mi vážení posluchači a přátelé dovolte abych Vám představil na této půdě legendární zlínskou kapelu JAZZZUBS!!!
která hraje v této sestavě..................

Přeji Vám hezký kulturní zážitek!

Kňučík

Historie

Tue, 06 Mar 2007 13:50:34 +0100

Toto povídání je ze vzpomínek Fredyho.
Začátek byla takzvaná Turečkovská sestava, pojmenovaná po dnes už neexistující hospodě U Turečků na Kvítkové. Bylo to někdy v roce 1973, kdy po návratu z trampského potlachu začali hoši hrát ve zmíněné hospodě. Hráli v sestavě Fredy trumpeta a Šedous banjo. Uslyšel je tam Petr Zubalík, zvaný Zub a hned si chvátal pro klarinet. Potom tam hrávali nepravidelně v této sestavě a taky na Štědrý den před večeří, pořádali velikonoční pochody, hráli na narozeninách atd.
V roce 1983 se ke klukům přidal Pepa Vojtášek na basu a byla z tohoto seskupení velikonoční kapela.
V roce 1989 měl Zub ve SPUSe vernisáž svých obrázků a na této vernisáži se k základu kapely přidal ještě Jirka Možíš na bicí a Pepa Sokol na trombon. Jelikož už byl dixál pohromadě, kluci hráli příležitostně všude, kde je chtěli. Získali i trvalejší angažmá v Rey- Clubu na Rašínově ulici.
Pepa Vojtášek šel v roce 1993 hrát profi do kapely Orpheus a za něj zaskočil Žebro.V polovině roku 1995 vystřídal na trombon Pepu Sokola filharmonik Milan Tesař. Začala éra hraní v hospodě Přerovanka na Jižních Svazích.
Další stálejší angažmá získala kapela v roce 1996 v Zelenáčově šopě. Koncem tohoto roku se hrálo na Kovárně, Jirka Možíš už nevydržel a jeho paličky převzal Laďa Obzina.
Někdy v roce 1997 došlo k dalšímu střídání, na trombon přišel Ivoš Klika a na banjo Šedouse vystřídal Miroslav "Šufan" Charuza. Hrálo se na staré Sokolovně a v roce 1998 na Salónu u Máců. Tam jsem občas začal hostovat já na trombon a klarinety Čagus a Dragi.
Po obrovském silvestru 2000, vymyslel pro kapelu Kňučík název Jazzzubs. 2001 - odchází Zub a na jeho místo přichází Gragi a občas Čagus. Krátce po nástupu Dragiho Pavel Fiala porušil svůj slib nehraní a začal s touto bandou na trombon.

Členové

Sat, 03 Mar 2007 11:03:28 +0100

V současné době hrajeme v obsazení, jak je uvedno na titulní stránce tohoto blogu. Pokusím se něco napsat o jednotlivých členech kapely. Názory na každého z nás jsou vlastně názory mými, nemusí být pravdivé, protože jsou zkresleny mým pohledem, ostatně pravda se ani někdy nedá napsat. Mohlo by to způsobit i rozpad kapely a nebo by mi mohl kapelník třeba přidat na gáži, což by taky vneslo do kolektivu nesvár. Říká se o nás, že jsme jednou z nejlepších kapel, která hraje tento styl muziky / dixieland / - ovšem povahově nejlepší. Dali jsme si taky přívlastek Pozdní sběr.
Tak tedy:

Petr "Žebro" Chlud - šéf bandu - Basa
Petr tedy není zakládajícím členem bandu, ale jak se říká, vyčkal většiny a pak se jí postavil v čelo. A udělal dobře, vzhledem k jeho organizačním schopnostem, chuti do něčeho nového a ano pane kapelníku - obětavosti.Zařídí a vyřídí všechny organizační věci kolem kapely i mimo ní. Potřebuješ dobré domácí klobásky? Není problém. Je mu něco kolem padesátky, řekl bych 52 let. Je benjamínek. Hrál už i s Wabi Daňkem, kdy jako amatéři měli kapelu ROSA.

František "Fredy" Lach - Trumpeta
Freďák, jak já mu říkám, je dílo a protože je lídr kapely a je ho nejlíp slyšet, má to mnohdy těžké. Když se stane a kapela nehraje podle našich představ, sesype se to na jeho hlavu. On má ale hlavu dobrou, po které to sklouzne, nezanechá to tam nějaké stresující myšlenky a za chvilku si pochvalujeme jak to dneska dobře šlape. Fredy už taky hraje dlouhé roky, dobře zpívá a hlavně na podiu "vypadá".To je kolikrát stejně důležité, jako hraní. On je takový přirozený show-man, který to nehraje, jde mu to ze srdíčka. Nyní je nepracující předčasný důchodce. Dnes je taky členem kapely Jazztet.

Drahomír "Dragi" Šmíra - Klarinet
To je taková duše kapely, která mezi nás nikdy nevnese žádný svár. Uklidňující element. Je jedním ze zakladatelů Jazztetu /26.12.1956/ a jeho současným členem a tahounem. Jelikož Jazztet nechce hrávat na veřejnosti, kluci hrají dvakrát do roka a jinak jen zkouší, tak se Dragi přidal do Jazzzubu. Aby si zahrál taky před lidmi.. Nemá to lehké, protože trvale bydlí v Luhačovicích a na hračky a zkoušky musí několikrát týdně dojíždět do Zlína. Nejen že krásně hraje a zpívá, ale má taky výbornou slivovicu. Vyložený přínos do kapely. Věkem patří už taky mezi nás dospělejší.

Pavel Fiala - Trombon
Hrával jsem i taneční muziku s Moravia Quintet, jezdili jsme ven, ale dušička byla u swingu a jazzu. Když jsem s profi hraním skončil, začal jsem hrát s Jazztetem. Bohužel jsem kdysi prohlásil, asi tak v roce 1990, že jsme už staří a jakmile někdo z Jazztetu umře, tak toho nechám. Stalo se. Byl jsem přesvědčený, že jsem s hraním skončil navždycky, jenomže se objevil Žebro a už s klukama hraju nevím kolik roků.

Miroslav "Šufan" Charuza - Banjo
Výborně hraje na banjo, troch mu drhne tremolo a my mu říkáme že málo....a to tady teď nemůžu napsat. Dejme tomu, že málo cvičí. Když hrajeme někdy v cizině, tak nás trochu zdržuje, protože ho celníci vždycky chtějí vidět. Já nevím proč. V oblibě má kytarové legendy a sám taky na kytaru hraje. V současné době se Z.Mašláněm. Takové swingůvky, ale je to dobré. Já jsem marně dumal, proč si nechal zkrátit fousy a až teď jsem na to já blb přišel.

Ladislav Obzina - Bicí
Laďa je swingový muzikant, jeden z mála swingových bubeníků ve Zlíně. Někdo říká, že bubeníci nejsou muzikanti, ale to je jen taková sranda. Hraje už dlouhá léta s různými kapelami, např. s Combetem, Moravia Quintetem, Bednaříkem, Cvačkem, Morávkem, Jazztetem a určitě ještě dalšími, které si už nevzpomenu. Rád zpívá, nejraději ve svahilštině. Je z nás nejstarší, ale pořád ještě udrží paličky, takže je to prozatím dobré.

Jestli ještě o spolumuzikantech vymyslím, tak tady ten náš profil vylepším.

Kdo jsme

Thu, 08 Feb 2007 12:02:48 +0100

Jsme extravagantní dixielandová kapela. Vystupujeme převážně ve Zlínském kraji, ale i v cizině. Hrajeme v tomto obsazení:
František " Fredy " Lach - trumpeta
Drahomír " Dragi " Šmíra - klarinet
Pavel Fiala - trombon
Petr " Žebro " Chlud - basa
Miroslav " Šufan " Charuza - banjo
Ladislav " Laďa " Obzina - bicí