I. Kronika Jazztetu 1.část

I.Kronika Jazztetu 1.část

31. července 2014 v 17:03 | Pavel
I.Kronika
Jazztetu
1959

Aby tyto kroniky, kterých je 7 dílů, neupadly v úplné zapomnění a mohli si je přečíst taky příznivci a kamarádi tohoto seskupení, rozhodl jsem se je opsat téměř doslova se vzpomínkami muzikantů a přátel. Kroniku jsem opisoval i s nějakými pravopisnými chybami a dobovým pravopisem. Myslím, že to textu dodá autentičnosti a nálady té doby. Vynechal jsem i některé dlouhé odstavce, jako například žebříčky nejlepších muzikantů šedesátých let, které s kapelou nesouvisí a jsou určeny pro jazzofily a nám mnohdy nic neříkají. Fotky v poslední sedmé části nejsou z let 1964, ale chtěl jsem trochu přiblížit další vývoj a některé pozdější členy Jazztetu.
Tak tedy Jazztet v tomto roce / listopad 2009 /, kdy se mi podařilo dokončit úmorné opisování kronik, dovršil padesát let své činnosti. Z textu je cítit přátelství této /jak by napsal Ota/ "party". Bez kamarádství a tolerance by kapela nemohla přežít dlouhých padesát let. Je téměř zákonem, že podle Didiho teorie "musí mít každá kapela alespoň jednoho čuráka". Možná měla, nebo má, ale kapela to zvládla. Tak bych si přál, aby kluci ještě nějaký ten pátek hráli a přinesli nám ještě trochu potěšení.
Zlín 23.11.2009 Pavel Fiala


J a z z t e t
Historie Jazztetu je popsána v kronikách, kterých je 7 knih. Tyto kroniky sepsal velký jazzman Otakar Dedek, který byl zakladatelem a duchovním otcem této kapely.

Dedek Otto - piano

Jazztet se zrodil 26.12.1959. Tenkrát se ještě nejmenoval Jazztet, ale Jazz Septet. Jak píše doslova jeho zakladatel a pianista Ota Dedek : Velká touha po dobrém jazzu přitáhla k sobě sedm mladých hochů, kteří většinou začínali hrát na hudební nástroje. Z počátku byly naše potíže dosti veliké. Nebylo možno sehnat někde místnost, kde bychom mohli cvičit. Rovněž nebyl plný počet hráčů, abychom mohli hrát dixieland, jak jsme původně zamýšleli. Později však jsme přece jen sehnali, jak místnost, tak zbývající členy orchestru. Skupina vznikla z dřívějšího dixielandu, ve kterém hráli: Jiří Maňas kornet, Eman Hlavatý klarinet, Josef Pavelka trombon, Jiří Růžička kytara a Ladislav Polášek banjo. K těmto pěti přibyli v listopadu další dva - Otakar Dedek piano a Mirek Švec bicí. A tak vznikl Jazz Septet, dixielandová skupina, jejíž snahou jest hrát mládeži vskutku dobrý jazz.


Členové:

Hlavatý Milan - klarinet
Maňas Jiří - kornet
Pavelka Josef - trombone

Růžička Jiří - guitar


Polášek Ladislav - banjo Růžička Jiří - guitar

Švec Miroslav - drums




A nyní něco o funkcích jednotlivých členů, jak byli zvoleni:
Technický vedoucí skupiny: Miroslav Švec
Umělecký vedoucí skupiny: Otakar Dedek
Hospodářem skupiny je: Milan Hlavatý
Místnost vhodnou ku hraní jsme získali již před přijetím zbývajících členů v učilišti Rudého října - v KEZu. / Kolektiv Emila Zátopka /. Byla nám však povolena ke cvičení pouze jedna hodina týdně. A to je opravdu málo. A proto jsme projevili zájem o nácvik v místnostech Závodního klubu Svit nebo ZPS.
Hned druhý den po zkoušce na KEZu nám jedna dívka tuto místnost sehnala a večer v šest hodin jsme měli přehrávací zkoušku před zástupcem Z.K.Svit. Byl s námi spokojen a také nám již v příští zkoušce dali k dispozici bicí a listiny k vyplnění.
Již během jednoho měsíce jsme dostali první práci. Hrát na večírku Rudého října. Bylo to 20. prosince večer na Podvesné. Řekli jsme o tom Honzovi Regálovi a ten si přišel udělat několik obrázků, neboť je fotografem, zajímajícím se o jazzovou hudbu. Vystoupení samo dopadlo velmi dobře. Mládež se výborně bavila. I když náš repertoár není zatím bohatý, vzbudil nadšení. Rovněž zástupci KEZu byli s námi spokojeni až na konec, kdy nám velmi dlouho trvalo, než jsme skončili skladbu " Nekonečné blues ".





Dne 29.prosince 1959 donesl mi Honza Regál snímky z našeho prvního vystoupení na Podvesné.Jsou výborné a totéž o nich prohlásili kluci, když je ve středu viděli. Honza sám mi pak řekl, že by nám raději udělal snímky přímo na zkoušce, kdy by přitom nebyl nikým rušen a ještě k tomu polit pivem.
Pokud se týče našeho hraní, chtěl bych se k tomu vyjádřit.
Já sám jsem velmi spokojen s naším hraním. U všech členů je vidět zřetelně veliká chuť do reprodukce dobrého jazzu - zatím dixielandu. Zde v Gottwaldově od roku 1954, kdy na Podvesné hrál DIXI CLUB, nehraje se dobrý dixieland, ani v jedné z místních skupin, které zde provozují hraní "džezu", ať již je to orchestr J.Dvořáka, nebo jakýkoliv jiný, ještě na mnohem nižší úrovni. Pokud se Dvořáka týče, hrál by dixieland velmi dobrý, ovšem nemá pozoun. Příkladem ve stylu hraní dixielandu je mu pravděpodobně G.Brom. Oba tyto orchestry hrají dixieland příliš moderní, tj. velmi technicky ztížený a náročný.. Náš styl je jednoduchý, líbivý a hlavně - blížíme se jím velmi starým, prvním dixielandům, jak je hráli bělošští průkopníci. Příkladem dobrého jazzu nám byly snímky ve starším americkém filmu Synkopy, i když několik posledních skladeb bylo stylu chicagského a také i ve stylu swingu i když na 12 ti taktový základ.
Eman-klarinet Jirka Maňas-cornet


Chtě bych se rovněž vyjádřit k výběru našich skladeb v našem repertoiru. Tedy zatím hrajeme převážně blues a jen málo skladeb s jiným taktovým podkladem. To vše však lze během doby snadno napravit. Nyní jsem připravil / sice velmi jednoduše, ale přece / několik takových skladeb. Christmas Dixieland jsme dokonce po dvou zkouškách hráli na našem prvním vystoupení. Vznikla ze známé koledy-Jak jsi krásné jezulátko. Znělo to dosti dobře. Je jasné, že to kluci / mě nevyjímaje / napoprvé nezahráli, až jsme se trochu seznámili se základem. Nyní již myslím bude stačit napsat melodii pro kornet a nad ni napsat kytarové značky akordů.
Kromě toho,že zatím máme málo skladeb, máme také jiné problémy. Slyšel jsem již několik narážek na to, že hrajeme samý dobrý jazz a že bychom tam měli dát nějaké takové Čao čao Bambína a jim podobné. Nevím jak s s tímto problémem vyřídit, protože je dosti závažný. Je jisté, že takové narážky jsem mohl slyšet pouze od jazzového neznalce, jinými slovy "džezového" znalce. Podle mého názoru na věc dvě možná řešení. Za a/ hrát opravdu tyto skladby a za b/ nahradit je pouze rytmickou úpravou. Tím nemyslím úpravu rytmu, ale prostě hrát to s rytmickou skupinou. Musíme si o tom všichni spolu promluvit, protože sám to nevyřeším i kdybych chtěl. Rád bych věděl, jak zapůsobí na dav Hamptnova skladba Hey ba-ba re-bob. Je to takové divoké boogie- woogie, které by na něj mohlo působit podobně jako rocken rolly. Jsou ovšem typy lidí, které mají rády výhradně jen takové ty "Cindy, my Cindy" atp. Jak se vyřídit s nimi? Upozornit před případnými čaji, které vyřizuje v současné době náš technický vedoucí, mládež několika vhodně umístěnými plakáty na to, že uslyší a může si zatančit jen při dobrém jazzu? / Mám dojem, že těmito řádky kazím své jméno jazzmana v partě mých spoluhráčů, ale zároveň se tímto omlouvám, neboť je to opravdu problém nanejvýše závažný./
A nyní chci říci ještě tolik. To, že zatím hrajeme jen dixieland, není ještě všechno. Máme také v plánu dát se do moderního jazzu, jakmile se trochu sehrajeme a získáme schopnost složitějších a náročnějších coolových improvisací.Zatím máme připravenu skladbu Kazatel pro cor., cl. a tbn. Rovněž jsem připravil směs moderních blues, které jsem si zapamatoval z několika mých magnetofonových snímků amerických jazzových současných veličin Mám ještě něco v reservě, ale o musí zatím počkat na pozdější dobu. Psal jsem to pro trubku, tenor a trombon. Protože ten tenor ještě nemáme a s klarinetem moderna v takovém složení není na výši, nemůžeme s tím nyní nic dělat. Je také možné, že to kluci poztrácí, než s do toho dáme.
Přišla doba, kdy mohu vynést našeho přítele Miroslava Štrkáně na ty to listy kroniky Jazz-Septetu. Tento hoch je mým osobním přítelem již od útlého mládí. Když jsme vyšli ze školy, začali jsme se oba zajímat o jazz. Sháněli jsme gramofonové desky a vůbec různým způsobem jsme projevovali svou zálibu. Těsně před Mirkovou vojnou ukázal se v novém světle. Hodlali jsme tehdy založit dixieland spolu s Honzou Regalem, Puťou Horákem, Ferry Dunou a milý Mirek nám koupil pozoun. /Nyní byl tento dost dobrý nástroj předán našemu trombonistovi./ Sám si koupil trompetu a pilně jsme cvičívali převážně u nás na střeše. Snímky z tamodtud byly později vystaveny na výstavce SNB o boji proti chuligánům. Nyní, v době po Mirkově vojně projevil jsem já zájem o pístový trombon s písty na způsob jazztrubky. Koupil jej. Jsem mu nesmírně zavázán a myslím, že i náš orchestr, neboť jsme tak získali nástroj vhodný a nyní také nástroj na výši, který budeme moci použít v pozdějších modernách! On vůbec má Mirek velký zájem o náš septet, jak dokazuje svými stálými návštěvami na zkouškách, jsou-li v mezích jeho volna. Rovněž nám bleskovým zásahem sehnal bicí soupravu v den, kdy jsme měli hrát na hotelu na večírku z.k. fotografů. Tehdy to přišlo velmi vhod. Jindy, když bychom hráli v celém obsazení mohli bychom bicí postrádat, když bychom je nesehnali, ale tehdy? Fotografové totiž s námi nebyli spokojeni z toho důvodu, že jsme nehráli polky a takové věci z oboru dechovek. Rovněž projevili přání, abychom hráli pouze rytmice. Museli jsme jim vyhovět! Ale pak jsme jim také utekli. Z tohoto důvodu nebylo nic v této kronice o tom psáno. To by tak myslím bylo dnes všechno, o čem jsem se chtěl zde zmínit. V několika dalších dnech sem zase něco napíši o jazzových novinkách a o způsobu přepisování skladeb z magnetofonových pásek.

Umělecký vedoucí O.Dedek
3.ledna 1960






Opět se ozývám, jak jsem již slíbil. Mnoho toho připraveno nemám, ale přece jen něco! Tedy jako první uvedu na tyto stránky to, co vás bude jistě zajímat. Psaní skladeb pomocí magnetofonových záznamů. Musím zde říci hned na začátku, že to snad není věc těžká, jen je potřebí se v ní trochu zaběhnout. A to se v mém případě zatím nestalo. Pokouším se o odposlouchání skladby tak, že i ji několikrát přehraji, až znám dokonale melodii i s příslušnými akordy. Potom zjistím v jaké tónině skladby je a pokouším se ji napsat. Chci říci, že nemám možnosti, abych si skladbu na magnetofonu přehrál tolikrát, kolikrát bych chtěl, protože mám adapter. / Technická poznámka přepisovatele: Adapter bylo zařízení, které se namontovalo na točící se talíř gramofonu. To kvůli pohonu, adaptér žádný svůj vlastní pohon neměl. Pak se na adapter nasadily kotouče s magnetofonovými pásky, adapter se zapojil do rádia a mohlo se nahrávat. Dále již Otta. / K nahrávání mě zcela postačuje rovněž k přehrávání, ale chci-li si některý motiv nebo melodii přehrát znovu, musím ručně přetáčet zpátky. A to je velmi problematické a vůbec to neletí, protože: než se celá tato kombinace provede, zapomenu mezitím melodii. A to je vskutku nezábavné a protivné. Bylo by dobré, kdyby Jiří byl někdy ochoten mě půjčit jeho magnetofon třeba na týden. Ručím za něj. Je totiž potřebí opsat si některé vybrané skladby ze Synkop. To je nyní totiž hudba o kterou se zajímáme v současné době. Máme zájem ji hrát, proto je třeba si ji napsat. To je tedy důvod k tomu půjčení.


Glassman 5.1.1960 - úterý
 
 

Reklama