I.Kronika Jazztetu 3.část

I.Kronika jazztetu 3.část

1. srpna 2014 v 15:30 | Pavel
Dne 6.února jsme byli spolu s Drahošem na Letné v Culture House, kde jsme byli pozváni. Parta hochů našeho věku a snah vytvořila svůj orchestr. Pozvali nás proto, abychom jim poradili ve věcech aranžmá atp. Šli jsme tam se zvědavostí, neboť jsme již o nich něco slyšeli. První okolnost, svědčící o jejich neúrovni byla ta, že nám kradli repertoár. Jednak skladby, jednak jejich úpravu. To se hodí v měřítku mezinárodním, ale ne v jednom místě! Ze svého deníku opíši nyní mé poznámky k této návštěvě konkurence:
Ti kluci mají snahu, ale připadali jsme si, jako staří, zkušení hráči před školáky. Kopírují nás. Je tedy jisté, že nás neslyšeli jen jednou! Y našeho repertoiru hrají tyto skladby: Bill street, Svatí, New Orleans Blues, Veselý, Oči, Damašek, Když hrají blues / to mají v notách, ale blbě / . Tímto nečiním tyto skladby naším patentem, ale nesmíme se smířit s tím, že jsou hrány naším stylem.Na př.: ve Svatých vybrali náš klavírní začátek, sice špatně, ale s klidnou drzostí semne pianista ptal, jak to tam hraji! Uvádím jediný důvod, který je naším plus před nimi: ti kluci neumí improvizovat! To je jejich konec. Nejlepší z nich je trumpetám, který se snad nejvíce přiblížil neworleans stylu. Improvizovat umí jen nepatrně v blues a to lépe na harmoniku / odporný nástroj /, než na trubku. Trochu jsme si s nimi zahráli, ale nic vynikajícího. Jejich nástupy na sóla jsou pochybné, dá se říci laické. Mnohdy se uskutečňují v blues již v devátém, či desátém taktu. Buď vinou toho, kdo nastupuje, převážně však vinou nastupujícího. To se nám několikrát stalo, že jedno sólo v blues skončilo v desátém taktu. Byli jsme tím rozmrzelí. Něco ve mně mi říkalo, abych jim řekl, že toho můžou nechat, ale pak jsem vzal tužku a napsal jsem klavíristovi bluesovou dvanáctku ve značkách. Aby věděl, jak to má postupovat. V tomto orchestru neexistuje nějaká zákonitost. Jeden se chytá druhého. Trumpetám, ač nejlepší z nich, často kiksá, klarinet byl slabý, jak zvukově, tak sólově a ten pozounista? Tón měl dobrý. Neměl však vůbec představu o tom, že třeba ve čtvrtém taktu blues mění akord a proto to odpaloval, jak mu to šlo! Banjoman měl snahu vždycky ve dvanáctém taktu zrychlit, jinak hrál dobře. Pianista je pro tento druh improvisované hudby špatný. Hraje sice na piano 9 let, ale zná pouze z not.Hraje stylem "stride-piano" jak o tom psal Rychlík. Tolik tedy můj deník o této partě. Je nutné, abychom vylítli na veřejnost dříve jako oni, jinak i kdybychom hráli lépe, mohou o nás lidé říct, že kopírujem!
Dne 10tého ve středu pořádal Z.K.Svit na Podvesné další večer se známým jazzmanem Ant. Truhlářem z Prahy. Tentokrát to mělo úroveň. Nahrávky z gramodesek byly dosti dobré a ukázaly, kolik kvalitních zpěváků v jazzu je. Jeho slovní doprovod byl doplňován vhodně několik minut celkového času černošskou poesií. Impresário a Jiří se pak dali s Truhlářem do řeči, přičemž vyšly najevo jeho bystré úsudky o současném jazzu. Kentona posuzuje střízlivě, jako dobrého a schopného dirigenta, ne už jako muzikanta a skladatele. "Čerpá z Evropské klasiky". Za nejhodnotnější partu současné doby hodnotí Art Blakeye a jeho Jazz Messengers.
to je celkem pochopitelné.Dokonce od nich dostal novoroční pozdrav!
Pokud se týče tenora! Eman se pokoušel jej získat i pomocí filmařů v Praze, ale bezvýsledně.
Ani mně se nepodařilo sehnat jej ve Vsetíně a ve Valašském Meziříčí.
Přicházím konečně k nejdůležitější věci posledních několika dnů. V pátek 12 února jsme přes
technického vedoucího získali večer k tomu abychom se mohli blejsknout před lidem. Odborně to posoudíme: tedy:náš sepsaný program byl naprosto neužitečný, neboť jsme podle
něj nejeli. Bude tedy nadále sloužit jako přehled fláků, které hrajeme. Hraní samotné vypadalo velmi špatně z naší strany. Jako celek jsme až do jedenácti hodin hráli blbě. Musí se ta tak říci, neboť je to přiléhavé. Naše dohady o tom, co se bude hrát byly nemístné. Jako nehorší ukazatel naší hry, bych mohl označit sóla. Byly nedomluvené hlavně nedohrané. Uprostřed sóla například Eman na pokyn Jiřího přestal hrát. To nebylo dobré. Kiksy byly na všech stranách. Ne u jednotlivců, ale u celku. Nepromyšlené konce skladeb sóla Jiřího, které vypadaly jako nájezdy na konec, trhání strun u kytary, nehrající banjo, špatný, tvrdý klavír, to vše splývalo dohromady. Přesto všechno však, lid byl spokojen. Abych nebyl ve svém hodnocení jednostranný, musím též potvrdit kladnou stránku tohoto večera. I když jsme neměli co hrát, dopadlo to s námi dobře. Kolem jedenácté jsme se rozehráli a už to bylo dobré. Nabyli jsme opět chuti do hraní, i přes menší potíže /bolení rukou u kytaristů, bicích a klavíru/. Pak jsme se /nevím na čí popud/ dostali k improvisovanénu přednesu boogieové skladby Heute spielt der Willy, která nadevše předpokládané neúspěchy dopadla bezvadně. Měla úroveň. Na konci našeho programu byla vytvořena nejlepší serie skladeb večera a také trvala nejdéle. Získali jsme přehled o tom, jak můžeme odehrát boogie - woogie z kule. Prostě, konec nás trochu narovnal a to jsme potřebovali. Pak jsme byli angažováni na úterý a o tomto si něco povíme nyní.
P pátečních zkušenostech jsme se dohodli na zcela jiném postupu vybírání skladeb při zahájení. Odpálili jsme velice dobře ke vší spokojenosti. Byl pozván hoch, který provedl elektroinstalaci, zapojil mikrofony a pokoušel se některé skladby nahrávat. ( Výsledek nahrávání je mi již znám-není uspokojivý z technických důvodů!). Nyní opět něco z mého deníku: včerejší zvukové záznamy nemají kvalitu z těchto důvodů: a) první mikrofon, který je krystalický, snímá všechen zvuk a tedy i šum. Tyto nahrávky nejsou zřetelné. b) druhý mikrofon snímá dobře,ale byl špatně umístěn. Melodické nástroje byly místy přeřvané, z rytmiky vynikal jedině buben. Dále: při sólech jednotlivých nástrojů musí buben ztlumit a banjo musí hrát piánko. Rovněž se musí zajistit vhodné snímání party tak, aby byla slyšet celá. Ani v sóle nabylo klavír moc slyšet (ale náhodou je to štěstí, vzhledem k náladičce, kterou klavírista měl!). To se musí prostě připravit.
Zítra si musíme vybrat skladby, které nám jdou nejlépe a musíme si řádně rozdělit sóla a celou skladbu patřičně sóly prodloužit. Pozval jsem totiž Frantu Nahrávače na zkoušku. Bude-li dost dobrá místnost(nejlépe 314) pokusíme si připravit magnetofonový snímek za účelem, který jsme sepsali 4 února.
Glassman, 18 únor 1960-čtvrtek.



Eman, Cink a Bažik

Uvádím další záznam z deníku, který sice ne pravidelně, ale soustavně píši za účelem přehledu. "Dnes, tj. 18.února opětně pokračuji: Měli jsme dnes mít zkoušku, ale místo toho jsme měli přehrávku! Přišel Franta i se svým magneťákem a tak jsme celý večer nahrávali. Předtím jsme zkoušeli " Sunny side of the sreet" a ještě jeden flák, ale bez pozounu, protože Joe přišel až kolem půl osmé. Když se dostavil, začali jsme pálit! Zítra si to půjdu přetočit! Bylo to senzačně nahrané. Hráli jsme bez bicích, ale i bez nich byla rytmika výrazná. Je samozřejmé, že tam byly kiksy, ale akusticky to bylo bezvadné. Škoda, že jsme byli v blbé místnosti, kde to neznělo, jak by mělo. Doufá, že se nám podaří zařídit to nedělní dopoledne, a tak bychom si něco nahráli příští neděli. Sehnal bych na neděli i basu a to by teprve bylo něco!
Potud tedy můj včerejší záznam. Musím ještě něco doplnit. Zkoušeli jsme různě nastavovat mikrofon, až se nám to podařilo a pak podle vždy následujících přehrávek jsme zjistili, jak to vypadá. Podle toho jsme se zařídili. Nahráli jsme několik hodnověrných skladeb, jako jsou Svatí, New Orleans, Bassien Street, Improvisation on the boogie, Christmas dixieland atp. Jedna věc by nám však byla zkazila náladu. A to ta, že Laďa nechtěl odezpívat Svaté. Normálně sběhl ze studia a přišel až jsme hráli závěrečné chorusy!
Chtěl bych zde uveřejnit ještě nějaké maličkosti. Spolu s impresáriem chceme naši kroniku vybavit co nejdokonaleji, pokud se týče ilustrací atp. Všechny fotografie Jazzmenů, které se nám dostanou do rukou, budeme nalepovat do ní. Zruším doma své zrcadlo, které je polepené nějakými fotkami a předám tento svůj majetek do vlastnictví Jazz-Septetu. Při bedlivé prohlídce mých soukromých akt jsem našel ještě jiné dobré fotografie. Dohodli jsme se s Mirkem, že články, které nyní vycházejí v Mladém světě budeme vystřihávat a pak je slepíme a vložíme do kroniky. Vyzýváme tedy, kdož máte k tomu buňky a jste odhodláni nám pomoci, přispějte nám několika fotografiemi, nebo kresbami, jak to udělal Zdenek Chlud!
Ještě menší dodatek. Je zapotřebí udržovat kázeň ve zkouškách. Není možné, aby si někdo blbnul na cimbál, když se nahrává, nebo aby si foukal na svůj nástroj, když se přehrávají předtím nahrané skladby s úmyslem je poopravit. To se musí radikálně potlačit, jinak budeme mít ve zkoušce velký nepořádek a blázinec.

Glassman 19.únor 1960-pátek



Přepisuji několik poznámek, abych pokud možno rychle popsal těchto několik prázdných listů. Dal jsem dnes totiž naši kroniku do knihařství, a bylo mi slíbeno / z protekce!/, že mě to sváží během třech týdnů. Je proto potřeba bleskově sehnat nějaké fotografie jazzmenů. A proč? Protože včera jsem vybral všechny svoje fotografie a nalepil je vždycky na protější stranu písma. Je to sensační! Pokusím se ještě něco najít, ale myslím, že toho mnoho již nebude. Mohu totiž do knihařství ještě během týdne donést doplňky.
Přehrávám si nyní čtvrteční naše nahrávky a kladně je hodnotím. Sice asi ve dvou skladbách jsou dechováci rozladění, ale jinak to hraje dobře a je to také dobře nahrané. Musíme ještě vyzkoušet systém nahrávání i s bubny.
Nalákal jsem pianistu od naší konkurence z Letné, aby se pokusil sehnat tenora ve Valmezu, dne mi však přišel lístek, že ho nemají, ale že máme naději, neboť ten kdo si ho nechal schovat, jej chce na půjčku a prý si to ještě rozmyslí. Musíme se prý zeptat během deseti dnů. Mohli bychom to zkusit, jestli Emanův systém pohoří.
Dnes jsem si znovu notově zaznamenal jistou skladbu, kterou jsem napsal v Příbrami a jež je nazvána "Abbie Vlase -Bop". Je to rychlého tempa a unisono dvou nástrojů. Vypsal jsem si také akordové značky, což jsem předtím neučinil. Je to však skladba dechově dosti náročná, neboť jsem ji psal pro trumpetu a klarinet. Napsal jsem rovněž značky pro "Alexander ragtime band", Saint James Infarmery",a napsal jsem pro trumpetu skladbu, kterou na jedné "DECCE" zpívá Roseta Howard. Také u ní jsou značky.
Na Březůvkách u své dívenky jsem v návalu nudy zkusil své štěstí a pokusil jsem se napsat nějaký blues pro modernu. Nevím ani jak to zní, protože jsem si to nepřehrál. První dvanáctka je unisono, trombon a tenorsax. Ve druhé je dvojhlas, ve kterém tenor hraje původní melodii. Třetí dvanáctka obsahuje tenor opět v původní melodii a trombon opakuje rytmické rozdělení prvního taktu o jeden takt později, neustále však v hlubokých polohách.
Musím se nyní uchýlit k opisování některých článků o jazzu, které mám k dispozici, jinak budu za chvíli vedle a nebudu mít co psát. Pokouším se totiž o to, abych zaujal na papíře co nejvíce místa, než se staří dobráci u Nemáš dají do svazování naší"Knihy". Udal jsem tam rovněž svou představu o tom, jaký by měl být nápis na knize. Napsal jsem jim "Jazz-Septet Book". Myslím, že to bude dobré. Děsí mě však představa o tom, že jsem dal knihu z rukou cizím lidem, když jsou v ní takové hodnoty v podobě fotografií a ruční práce, jak malováním, tak také psaním a nalepováním fotek.
PRÁVĚ PŘED CHVÍLÍ DONESL EMAN TENORA!!!!! YES !!! To se musí zaznamenat: 22.února 1960 - pondělí



Mám zase několik zpráviček, takže mohu opět něco připsat.
Včera, sotva Eman přinesl tenora, ihned se jal jej vybalovat a dávat dohromady. Pak jsme se pokoušeli si něco zahrát spolu, ale moc nám t nešlo. Já jsem si v poslední době mnoho zvykl sám hrát a velice nahlas. Proto jsem za živého boha nemohl ovládnout svůj nátisk natolik, abych doprovodil Emana přiměřeně hlasitě. Z toho důvodu jsem kiksal. Potřebujeme spolu cvičit ve veliké místnosti, abychom se mohli oba dva do toho pořádně opřít a lépe se kontrolovat.
Večer přišel za mnou Jakubec a lákal mne, abych šel s nimi o půl osmé hrát, že nemají klavíristu. Pokoušel jsem se vymlouvat, ale když jsem slyšel, že hraje taky Láďa, tak jsem už nic nenamítal. Myslel jsem, že si alespoň my dva pořádně zahrajeme. Láďa přišel asi o sedmé. Pomalu jsme se vypravili a o půl osmé jsme vykalili k pátému dívčímu internátu. Šťastně jsme tam dorazili a koho nevidíme? Jiřího, Drahoše a Láďovu "cérku". Přišli prý zkontrolovat,jestli budeme hrát a hlavně, jak to bude hrát smutně proslulé partě / alespoň u nás / na veřejném vystoupení. Jejich parta se skládala z: bubeníka na gottwaldovské poměry vynikajícího, průměrného klarinetisty a velmi špatného trumpetisty. Tento poslední když byl odpoledne u nás a uviděl můj trombon, bez jakýchkoliv ohledů na to, že Manovi přehrávám Art Farmera a Lee Morgana pokoušel se nám dokázat, jak je vysoce kvalifikovaný a kvalitní hráč, jak na trubku, tak na trombon. Ovšemže, o tom bychom si mohli povykládat. Neřekli jsme mu nic, to je jasné. Ať hoch dělá machýrka dál. Večer jsme asi o půl deváté konečně mohli nastoupit na pódium, Kde jsme měli hrát. Celý systém krycích stěn na klavíru jsem odházel, abych docílil poměrné hlasitosti klavíru. Tedy hoši, ten klavír byl přesný. V životě jsem na takový ještě nehrál. Chtěl bych ještě říci toto. Zdá se mi,že od doby, kdy jsme dali naši partu dohromady a začali zkoušet jisté skladby, také jiné orchestry je přibraly do svých repertoirů. Nevím sice o tom nic podrobného, protože jsem předtím žádné vývoje partiček nesledoval. Myslím však, že v současné době je na výši několik skladeb, které proto reprodukují různé orchestry různým způsobem. Buď dobře, nebo špatně. Je zajímavé, jaké jsou to skladby. "John Brown", "When the Saints go", "Ples", "Alkohol", "Když hrají blues", "Oči černé" a ještě jiné, které si momentálně nevzpomenu. Rovněž systém jejich hraní je téměř shodný s naším. Pokud se však týče improvisací, jsme na tom poměrně lépe jako ti druzí. Včerejší způsoby improvisací členů "Swing Club 59" byly poněkud složité, ale /ironicky/ zajímavé. Dobré je například při trumpetovém sóle v Saintlouis předříkávat trumpetistovi akordy, aby z toho nebyl blbej. To se včera vskutku dělo, konečně Jiří i Eman to sami slyšeli. Strašlivé užívání techniky u trumpetisty bylo sice stále stejné, ale důležité je, že se to líbilo hostům z NDR. Chtěl bych také trochu sólisty Swing Clubu pochválit. Byli mi totiž řečeno, že hrají v různých tóninách. V F dur, B dur, Es dur, G dur atp. Uznal jsem jejich kvality transposiční, když hráli všechny v C dur pro trubku, to znamená v B dur pro rytmiku. Hrome, to musela být transposice!
No, ale nechme teď žerty stranou / mohlo by se totiž stát, že by to někdo od nich dostal do rukou!/ a povykládejme si o něčem vskutku zajímavém. Jakubec se mne u nás ptal, jestli máme papíry! Udivilo mne to i když jsem o nich odpoledne jenom slyšel. Jak je možné, že taková podprůměrná parta může mít papíry a dokonce pravidelné nedělní placené hraní? Je to snad proto, že hrají skladby stylu Čao-čao bambína a tím tedy vyhovují požadavkům tancechtivé mládeže, nebo jsou opravdu tak dobří, že si to zasloužili? To by mě zajímalo.
Pouštěl jsem Emanovi mé nové nahrávky. Hoši, to je senzace, co ti Amerikáni udělají! Dále Otta popisuje na dvě stránky americké kapely. A dále pokračuje: Dnes už to sbalím jelikož je již 10 hodin. Zítra je zkouška, kde bychom měli nacvičit " Saint James Infarmery Blues" Navrhnu to.
Glassman, 23.2.1960-úterý


Ve středu měla být na KEZu pravidelná zkouška. Když kluci přišli do místnosti, byli uvítáni samotným panem Trávníčkem a bylo jim řečeno, že jako naše zkoušky u nich skončily. Prý, když jsme tam třikrát nebyli, nemusíme se vůbec obtěžovat. Taky dobře.
Ve středu jsme se dohodli, že bychom měli v nejbližší době splnit svůj závazek - poslat Louisovi pásku, nebo alespoň dopis. Domluvili jsme se na tom dopise. Aby jako byla jistota, že to vůbec má nějakou naději, že se to tam dostane.
Čtvrteční zkouška byla sice dosti plodná, ale málo jsme hráli společně. Na základě domluvy jsem donesl trombon a Eman tenor. Zkoušeli jsme ještě s Drahošem nějaká blues a dobrou skladbu ů Měsíc nad Vermontem". Eman hrál melodii a my jsme dělali doprovod v moderním stylu. To značí kontrapunkt. Vypadalo to docela dobře a bylo to uznáno. Myslím, že nám to půjde, musíme však hodně cvičit společně.
Rovněž záznam ze čtvrteční zkoušky. Je na beton domluvena první nedělní zkouška. Máme začít asi v devět hodin ráno. Podle možností a chuti k hraní, mohli bychom hrát i přes oběd. Zítra zkusím zjistit Honzu Kubeše, aby přišel, bude-li mít nějakou možnost vzhledem k dětem. Čtvrtek přinesl do našeho repertoiru další ve skladby:"Saint James Infarmery Blues" a "Mississippi Cafe - blues" z filmu Synkopy. Je to ten blues, který se klukům tolik líbí, již z toho důvodu, že ve filmu jej hrají dva cornety. Je to však blues velmi těžké harmonicky. Trvalo nám hezkou chvíli, než jsme na to přišli. O tom, jak tento blues zní snad nemusím ani psát. Stačí, když uvedu, že při prvním zkoušení i s Josefem, který přišel až v osm hodin, Jiří přestal normálně hrát, tak se mu to líbilo. Josef tam totiž dobře zapadl, i když skladbu téměř nikdy předtím nehrál. Je vidět, že ji však několikráte slyšel a proto ji zná, jinak si neumíme vysvětlit jeho snadné připojení se k orchestru.
Chci se ještě mírně dotknout skladby druhé - Blues špitálu svatého Jakuba. Tato skladba byla celkem neutěšeně podána, protože v ní něco chybí. Pravděpodobně zpěv. Louis na své nahrávce tohoto blues zpívá tři sloky. Já mám slova ve Světové literatuře, ovšem v českém překladu. Nevím jak je to přeloženo. Jiří sice říká, že to na melodii sedí, ale já si nejsem moc jist. V této skladbě má být také trombonové sólo, které musím ještě do neděle napsat. Bylo by také dobré, kdybych udělal trumpetu a klarinet k tomu, aby bylo jasné co hrát.

BLUES ŠPITÁLU SVATÉHO JAKUBA
Do špitálu svatého Jakuba
jdu navštívit ženu svou
vidím ji na bílým stole
krásnou, chladnou, bledou.

Jdu se ptát po doktorovi:
"je to s ní velmi zlé"
Jdu zas zpátky ke svý ženě
leží mrtvá na stole.

Taky já až jednou umřu
pohřběte mě s písničkou
jazz-band ať jak všichni čerti hraje
až mě k hrobu ponesou.


Toto jsou slova slavného černošského blues, Blues špitálu svatého Jakuba. Myslím, že na nápěv to půjde docela obstojně. Je potřebí jen to řádně rytmicky rozdělit. To už je věcí Láďových schopností.



Tak jsem se přece jenom rozmyslel. Já na tu neděli pozvu i Frantu a znovu si náš Septet natočíme, abychom měli opravdu dobré skladby na páskách. Na těch prvních je totiž všechno pomalé. Prý byli už někteří kluci na to upozorněni. Je v našem zájmu, abychom věci hráli v tempu. Musíme přece jenom dokázat, že to dovedeme. Proč by mohl hrát v tempu rychlé skladby ten starý dobrý orchestr Swing Club 59 a my ne? Já vím, že se kytaristé brzy unaví, ale ujišťuji je, že to je všechno zvyk.
Druhá věc, mající největší důležitost při nahrávání: ladit! Musíme ladit po každé skladbě alespoň banjo, protože to je opravdu hnusné. Kluci z Letné toho kluka co hraje banjo po prvé vyhodili, když neladil. Proč bychom my měli něco takového trpět? Ten hoch si to banjo spravil. I Láďa by to dokázal, jen se nad tím trochu zamyslet.
Poslouchám nyní naši nahrávku improvisace na boogie-woogie. Není to zrovna špatné a můj návrh k dalšímu nahrávání je zejména ten, abychom si zase nějaké boogie nahráli. Mohlo by být i trochu rychlejší. A také dobrá věc je ta, když je začne klavír úplně sám, alespoň vynikne skutečnost, že skladba je opravdu boogie.
Myslím,že zítra odnesu tyto doplňky kroniky do knihařství a tak se budu muset na chvíli odmlčet. Doufám, že se brzy dočkáme našich, na stroji psaných dějin v úpravě, jakou vyžadují. Mám to slíbené asi za tři týdny, tak jsem zvědav.
Tento list je poslední, který mám a který popisuji. Chci na něm mít připomínky k našemu budoucímu jazzovému vyžívání. Musíme se všichni snažit a hlavně - učit se. Musíme toho ještě hodně prodělat, než budeme opravdu dobrou partou. Je také zapotřebí cvičit dost spolu mezi jednotlivci, jako to doposud činil Eman s Jiřím. Myslím, že teď, kdy má Eman tenora, bude mít ještě větší chuť do hraní a proto se toho musí využít. Jiřímu doporučuji, aby si párkrát zkusil něco na bicí v moderním stylu.. Má pro to buňky, jak jsme kdysi s Emanem usoudili na základě poslechu. Celek potřebuje ukáznit a můžeme si být jisti že to půjde všechno velmi dobře.
Prozatím tedy končím na neurčitou dobu, po které Vám všem kluci přeji příjemné počteníčko v naší "JAZZ - SEPTET BOOK".

Glassman, 26. února 1960-čtvrtek,/vlastně už pátek/
 
 

Reklama