Kde jsme hráli

září 2009

11. září 2009 v 10:40 | Pavel
Na těchto stránkách bych chtěl popisovat kdy a kde jsme hráli, jak se nám to vyvedlo, jak jsme byli spokojeni a pokud bude něco zajímavého, tak to napíši.
29.11.2010
V pátek 26.11. jsme byli v Luhačovicích a hráli jsme v hotelu Palace. Tam pořádají večery pro své pacienty. V Paláci je to velmi důstojné, všichni pacouši jsou nastrojení, tak abychom zapadli, nasoukali jsme se do bílých košil a motýlků. Jediný Šufan má povoleno hrát bez motlasa, protože mu není pod fousama vidět. A stříhat ho kvůli tomu nebudeme. Laďa Obzina hrál s horečkou, ale kupodivu ta naše muzika měla dobrý drive. Možná jsme písničky hráli trochu rychleji, asi proto, aby to Laďa už měl za sebou. V Paláci je taková zvláštní atmosféra, všichni hosté / většinou Němci a Rakušané / to berou jako koncert, plácají po sólech a celkem to prožívají, protože jsou většinou tak staří jako my. Přišel se za námi podívat i Luhačovický swingový bubeník Jarda Mareček. Jelikož se stal dědečkem, přinesl trochu slivovice. Tak jsme jej přemluvili /moc práce to nedalo/, aby s námi jel hrát do Ubla, aby mohl Laďa tu svou virózu vyležet.
Hotel Palace
26.11.2010
V neděli 21.11.2010 zemřel náš dlouholetý kamarád Zdeněk Staněk. Zdeněk byl členem dixielandové kapely Jazztet. S touto kapelou hrál na banjo a kytaru, od založení této kapely v roce 1959. Byl to příjemný, nekonfliktní člověk. Znal jsem jej od svých šesti let a celou tu dobu jsme byli kamarády. Měl rád jazzovou muziku a hlavně, byla s ním prdel. Podařilo se mi ještě týden před tím, než ve svých 69 letech doplaval do cíle, vytáhnout jej na pěkný jazzový koncert a jak jsem jej pozoroval, Zdeněk si to prožíval. Při rozloučení jsme mu ještě zahráli Špitál sv. Jakuba a potom večer na zkoušce Jazztetu jsme to zapili. Budeme na něj rádi vzpomínat.
8.11.2009
To byla neděle, hráli jsme na Devítce. Devítka je zlínská hospoda v prvním patře bývalé Tržnice. Ve Zlíně na nám.Práce. Patří to celé Standovi Devátému. Nebo možná Jurovi, nevím, mají o tuto nemovitost mezi sebou nějaký spor. Je to příjemný lokál s dobrým pivem a také s dobrou klimatizací takže je možno přijít i s dětmi. Šufan si stále léčí svoje pochroumaná žebra a tak za něj zaskakoval Luďa Janů, dlouholetý člen Jazztetu. Výborný banjista, ale to už jsem asi někde psal. Taky si přišel zahrát basista Pavel Sedlák a ještě s námi hrál na foukačky Bluza, výtečný foukačkář. Takže lidí-hostů bylo dost a kapela podle mne hrála dobře. Doufám, že si kluci dobře zahráli. Den předtím jsme hráli v Uble na Poslední leči a žízeň byla řádně vyladěna.
Lidí bylo poměrně dost a byla tam prima atmosféra.
7.listopadu 2009
Sobota, význačný den pro všechny myslivce z Ubla, protože tento den se tady pořádá Poslední leč. Pro kapelu je to taky významné datum, protože na této akci hrajeme už po sedmé. Nevím, jak je to možné, že jsme se ještě neomrzeli, ale padly tam na konci hlasy, že za rok se opět uvidíme.
Tentokrát jsme ze Zlína vyrazili krásným stařičkým autobusem, prý rok výroby 1938. To proto, že s námi chtěli jet naši přátelé, tak abychom jim to umožnili, Petr zajistil tento autobusek.
Když jsme dorazili, hospoda byla už krásné vytopená a vyzdobená a v krbech plápolaly velikánské kusy dřeva. Přivítáni jsme byli po valašsku, krásný to zvyk a vítání se potom ještě několikrát opakovalo. Po hodině hraní přišel na řadu srnčí guláš. Musím tady vzdát hold paní kuchařce, protože něco tak dobrého se na těchto stánkách nedá vypsat. No a pak už jsme se jen bavili, jak kapela, tak myslím že i hosté. Zlatým hřebem večera bylo vystoupení nejstaršího člena mysliveckého spolku, který si s námi zazpíval něco ze svého oblíbeného repertoáru / Pivovarští koně, Hledám galánečku atd/.
Spořádaný odjezd byl asi v půl dvanácté.
Neděle 25.10.2009
Přesto, že už se blíží podzim, nebo vlastně už tu je, zorganizoval Petr naše vystoupení ve Zlíně na Náměstí Míru a to v neděli odpoledne od 16 hod. Před námi hrála ještě jedna kapela /dobrá/ a my jsme začínali od 17 hodin. Počasí bylo slunečné, ale jakmile sluníčko zapadlo, byla dost zima a bylo to tak na hraně, jestli se ještě dá hrát, nebo ne. Ze začátku to bylo trochu cítit na ladění, ale pak jsme se rozehráli. Měli jsme hostující členy z důvodu zranění. Fredy byl totiž s Šufanem v noci ze soboty na neděli na chalupě oslavovat narozeniny / u Špatinů/. Jelikož jsme na této chalupě již několikrát byli, víme jak to v této příjemné společnosti chodí. Proto byly trochu obavy. Freďák přišel v pořádku, ale Šufan si někde narazil, nebo zlomil žebro. No tak je tam tma a ty vyčnívající kořeny v lese, to je nebezpečné. Museli jsme proto požádat Luďu Janů z Jazztetu, aby zaskočil. Luďa je výborný banjista, ty naše písničky zná, tak nebyl žádný problém. Mimo to si s námi přišel ještě zahrát na basu Pavel Sedlák, taky bývalá Jazzteťák. Byla škoda, že se na náměstí nepodával svařák, jak bylo původně domluveno a slíbeno. Proto jsme požádali nejmladšího z kapely /zrovna nehrál na basu/, jestli by nám nějak nezařídil pivo. Pivo se objevilo a s ním okamžitě i včelička bezdomovkyně, nebo z které branže vlastně je a dožadovala se, ať jí dáme napít. Dokonce slibovala, že udělá na náměstí striptýz. Proto jsme hned posouvali pivo z jejího dosahu, ale Dragi, který zrovna hrál sólo ji nezaregistroval a tak přišel o půlku piva. Fredy tu dámu sprostými slovy zaháněl od podia, já jsem to pořádně neslyšel, ale mikrofony to braly i z dálky, celé náměstí se bavilo. Myslím, že jsme si dobře zahráli i díky Luďovi a Pavlovi. Doufám, že je to letošní poslední vystoupení naší kapely venku. Dík všem kamarádům a známým, kteří za námi přišli, měl jsem je schované v temnotě náměstí a tak jsem je ani nepoznal.
Náš zraněný muž
5. září 2009
Pátého září, to byla sobota a měli jsme zahrát pro Radio Zlín, které slavilo 17. výročí svého založení. Měli jsme sraz pod Družbou na parkovišti, odtud nás Libor Šimík, náš kamoš, odvezl nahoru na Mladcovou, kde se Radio Zlín u fotbalového hřiště nachází. Petr Chlud už byl na místě a instaloval tam zvukovou aparaturu. Měli jsme obavy z počasí, protože již několik dnů ve Zlíně pršelo, ale naštěstí v sobotu se vyčasilo a bylo pěkně. Navíc inteligentní pořadatelé byli připraveni na počasí a vedle budovy radia vystavěli několik bytelných stanů. V jednom z nich jsme také hráli. Navíc v tomto stanu byly čepovány asi čtyři druhy piva a byl tam také velký stůl s množstvím dobrého jídla. To vše při kapele. Navíc byl za budovou radia instalován stánek s degustací vín a poblíž hrála cimbálovka z Domu kultury. Ideální. /Výborný basista /. Tak jsme se tedy naladili, podařilo se mi přesvědčit Šufana, aby k naladění banja používal ladičku. Mívali jsme s laděním banja a basy trochu potíže, protože ucho je blbec a neslyší v okolním hluku docela přesně. Teď je to stoprocentní a už záleží jen na dechové sekci, aby se přizpůsobila. Velmi nás zaujala jedna dívka jménem Magda, která nám nosila "noty", ve formě slivovice. To nás zaujala poprvé, podruhé nás mile překvapila, když si s námi zazpívala nějakou "bluesovku" a ještě několik dalších věcí. Přiznala se nám, že už zpívala s několika kapelama, např. s Orange. Je výborná a hraje také na bicí a ještě také pracuje ve vysílání radia. Abychom se nerušili s cimbálovkou, tak jsme se domluvili, že my budeme hrát vždy od celé do půl a cimbálovka od půl do celé. K naší spokojenosti začínal často od celé nějaký program, například šermíři, kteří k svému vystoupení pouštěli svou dobovou muziku a nemohli jsme je tedy rušit. Na závěr celého večera byl velký ohňostroj. To mně nijak moc nebere, mnohem hezčí byl výhled na Zlín při zapadajícím slunci a tento zážitek je úplně zadarmo.
6. září - neděle
Odjížděli jsme po obědě, protože začátek akce, která byla uspořádána jako pomoc tělesně postiženým dětem, byl už kolem 15. hod. Samozřejmě, že po sobotě plné kvasu a hodování, se nám moc nechtělo. Jeli jsme do Ostrožské Nové Vsi, kde se na golfovém hřišti se tato záležitost pořádala. Po příjezdu jsme se rozložili opět ve stanu, který byl nachystán pro kapelu a degustaci vín. Probíhala stále soutěž golfistů, kdy část soutěžících už měla dohráno, seděla přes restaurací a popíjela své nápoje a část ještě dohrávala. Nevím, jestli lepší byli ti, co již popíjeli, nebo ti, co stále ještě hráli. Jak už jsem uvedl, celé odpoledne bylo uspořádáno kvůli tělesně postiženým dětem, na něž se skrze různé soutěže vybíraly peníze, buď jako sponzorskými dary, nebo také dražbou vín. Přesně jsem ten systém nepochopil, protože jsem se na to nevyptával, ale sedmička vína se dražila nad 1 000,- Kč. Je to velmi pěkné, že lidi uspořádají něco podobného. No a my jsme v pozadí k tomuto hráli. Podle mého názoru kapela to odpoledne šlapala velice slušně. Hlavně se mi líbil Laďa na bicí. On tady ve Zlíně nemá, co se swingu a jazzu týče, vůbec konkurenci. Tento týden šel s nějakými problémy do nemocnice, tak mu přejeme hodně zdravíčka. Pán, který dělal degustaci vín, byl podle mého názoru odborník a machr. A měl vynikající vína. Takže spokojenost z vína, hraní a také z důvodu, proč se tato věc pořádala.
10. září - čtvrtek
Ze Zlína jsme vyjížděli v 15.15 od autobusového nádraží. Jelikož jsem měl nějaké problémy s vypalováním našich CD a šel jsem na sraz pěšky se zpožděním, musel jsem rázovat, abych to stihnul. Přišel jsem úplně schvácený. Vezl nás Petr se svým Vartburgem a Šufan se svezl se zaskakujícím bubeníkem Pepou Plecou. Laďa je v současné době v nemocnici. V Otrokovicích už kotvila lodička Morava, na níž jsme měli hrát. Nastěhovali jsme se a v zápětí už nastupovala parta mladých lidí z nějaké firmy z Břeclavi. Tak jsme vyplouli za břeskných zvuků dixielandu. Počasí nádhera. Na lodi se o nás starali a donášeli nám malá piva. Je zajímavé, že rybáři na řece Moravě vůbec nejsou naštvaní na projíždějící lodě, které jim přece musí plašit ryby. Naopak, všichni nám radostně mávali. Za zvuků naší kapely jsme přijeli až do Spytihněvi, kapitán nám ukázal, jak se projíždí zdymadlem z Moravy do Baťova kanálu a pak jsme zakotvili u hospůdky na hrázi. Hrála tam nějaká country kapela a my jsme měli 2 hod. pauzu. Jelikož tam byl raut a opékalo se maso a k tomu se podávalo výborné víno, tak jsme se ani nenudili. Na zpáteční cestu jsme se rozhodovali, jestli máme hrát na palubě, nebo se přestěhovat do lodi. Rozhodli jsme se pro palubu. Venku bylo poměrně teplo. Jenže. Zpět jsme odjížděli kolem deváté večerní, na závěr před lodí zatancovaly při svitu pochodní břišní tanečnice a na vodě začal foukat dosti nepříjemný vítr. Ještě jsem cestou urazil Petra řka, ať nehraje na basu pum-pum, ale pořádné jazzové čtyři. Jenže on chudák si někde na lodi uschoval teplé oblečení a v té tmě ho nemohl najít, takže byl chudák dost promrzlý. Ale na zpáteční cestě v autě už se mnou mluvil. Pepa je výtečný bubeník, má zvládnutou techniku, jenže trochu byla cítit nesehranost. Ten náš repec nezná / z většiny / a tak když má hrát písničku a neví jakou, tak to má těžké. Ale myslím, že to poznáme jen my muzikanti, lid ne. Dragi spal u Freďáka, protože už mu do Luhačovic nejel žádný autobus
13. září - nedělě
Neděli máme docela nabitou. Už v 8.45 jsme měli sraz na náměstí. Stále s námi hraje Pepa Pleca, protože Laďa je v nemocnici. Tentokrát nás vezl Libor Šimík a na náměstí jsme přeložili Pepovy bicí k ostatním nástrojům do Liborova auta. Jela s námi i Soňa se svým psíkem. Přišel si s námi zahrát i Pavel Sedlák na basu. To je dobře, protože Pavel je dlouholetým členem Jazztetu a hraje se s ním dobře. Měli jsme trochu lufty, v jaké stavu bude Freďák, protože v sobotu měl sezení se svými přáteli trampy na Bunči. Zvládl to ale dobře a byl v pořádku. Vyrazili jsme směrem na Luhačovice, protože jsme tam před Palácem přibírali Dragiho a potom do Valašských Klobouk. Na tuto akci si nás zorganizovali pan farář spolu s panem starostou. Klobůčané pořádali hody s velkou mší na náměstí. Všichni vyšňoření tak, jak se má chodit do kostela. Když jsme přijeli, ještě na náměstí probíhala mše svatá a tak jsme si šli dát pivo. Potom jsme hráli a střídaly nás místní mažoretky, několik družstev od malých holčiček, až po slečny. Hráli jsme asi do půl jedné, Pepa už se s námi na bicí sehrává a dobře šlape. Musím poděkovat Liborovi, který nás nenechal zemřít žízní a donesl nám z hospody pivo. To jsme mu myslím zapomněli zaplatit. Po hraní jsme byli pozváni na oběd do místní restaurace, chutný kuřecí řízeček. No a pak jsme vyrazili do Zlína.
Ve Zlíně jsme měli hrát od 16 hod. na Náměstí Míru před radnicí. Jelikož jsme přijeli dost brzy, tak jsme si šli ještě hodinu odpočinout domů. Na náměstí bylo poměrně hodně lidí, většinou známých a přátel kapely. Hráli jsme dva bloky po 25 minutách a pak nás vystřídala country - kapela. Hráli slušně, vlastně pěkně. Petr pozval ještě nějaké banjomeny , jenže kvůli nějakým chorobám nepřijeli. Tak jsme to museli dorazit my. Bylo to příjemné odpoledne, počasí dobré a poklábosili jsme s různými známými.
25. a 26. září
To jsou slavnostní dny tradičního Jazzového festivalu ve Vsetíně. Na tento festival byla pozvána i naše kapela. Zásluhu na tom má náš kamarád Honza Pachlopník, starý zlíňák a muzikant, který se přestěhoval do Vsetína a tam působí jako jeden z organizátorů tohoto festivalu. Pozval nás na základě toho, že si nás asi před rokem poslechl na nějakém našem vystoupení ve Vsetíně a usoudil, že bychom na tomto festivalu neudělali ostudu a tak nás přizvali. Hrálo se v místním Domě kultury. Petr tam přijel o něco dřív, protože chtěl nachystat aparaturu, ale dům byl uzavřen a on netušil, že pro účinkující je otevřen boční vchod. A tak byl potom fofr, abychom začali hrát ve stanovenou hodinu, t.j. v 18. hodin. Vše se ale stihlo, zahráli jsme úvodní hodinový koncert a myslím, podle odezvy jazzového publika, úspěšně. Potom už jsme měli čas a vyslechli si bezvadné kapely i zpěváky, hlavně americkou zpěvačku Elizabet Lohninger. Jelikož kapelníci vyfasovali i stravenky, mohli jsme se navečeřet. Po ukončení prvního dne, závěrečný šláftruňk na hotelu, kde jsme spali a do postýlek. Ráno kruté probuzení a brzká snídaně, protože už v 9.30 jsme začínali hrát na Dolním náměstí. Šílená kosa, protože jsme hráli na stinné straně náměstí a foukal nepříjemný vítr. Jsme ale mladí chlapi a něco vydržíme. Po obědě jsme si šli na hodinku zdřímnout do hotelu a od 18. hod. jsme pokračovali koncertem v Domě kultury. Po večeři jsme si ještě poslechli výborné kapely, zavezli jsme Dragiho na rodinnou oslavu / chudák / do Dolní Lhoty a valili jsme domů, řádně unaveni, ale spokojeni.
Mohu konstatovat, že to byly dva velice příjemné dny, organizátoři a hoši z kapely "Jazzevčík-valašský krůžek jazzový ", se k nám chovali velmi přátelsky a starali se o nás. Mimo to jsme se setkali s přáteli muzikanty, uvedu alespoň Mojmíra Bártka /koupil mi pivo, fakt nekecám/ a příjemně jsme si popovídali.
 
 

Reklama